Sedmá pečeť.
<< předchozí
příští >>
Ticho v nebi. Sedm Hromů.
William Branham.Přečtěte si celý účet v...
Sedmá pečeť.Nuže, shledáváme tedy, že... také my... Pán nám dovolil vzít Písmo, svaté Písmo, to, co předpověděl Ježíš. A jak jsme se to mohli dozvědět? Zde přichází a zjevuje to, přináší přesně... Jeho kázání zde, odpovídá na to, přináší přesně do poslední čárky, těch šest pečetí; ale tu sedmou opomenul. Pak když tyto pečetě byly otevřeny, Bůh (všimněte si zde), On vynechal zjevení dokonce jakéhokoliv symbolu té sedmé. To je dokonalé tajemství Boží. Všimněte si, nyní budeme číst z Bible... ohledně sedmé pečetě. Nacházíme to ve Zjevení 8. kapitole.
Když pak otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny.
[Jen tolik se o ní dozvíme.]Nuže, nikdo z nás to neví. Ale chci vám tady říct moje zjevení o této věci. A nyní, nepovažujte mne za fanatika. Pokud jim jsem, pak nevědomky, vidíte. Nejsem náchylný na takové bezvýznamné a pomyslné věci. Řekl jsem sice některé věci, které některým lidem mohou připadat nepochopitelné. Ale jestliže se za to postaví Bůh a obhájí si to a řekne, že to je pravda, pak je to Boží Slovo. Ačkoliv to může připadat podivné, vidíte.
A nyní, tak jistě, jak tu dnes večer stojím na tomto pódiu, měl jsem zjevení, které zjevilo... je to ve trojím způsobu. O jednom z nich bych chtěl teď s Boží pomoci mluvit. A pak... Pojďme tedy nejdříve k němu. Na počátku toho zjevení... Chtěl bych vám říct, co to je. To, co se děje, je těch sedm hromů, které on slyšel zahřmět a nesměl to napsat... To je to tajemství, které leží za těmi sedmi za sebou jdoucími hromy, které zaburácely.
Nuže, proč? Chceme to nyní dokázat. Proč? Je to záhada, o které nikdo neví. Janovi bylo zakázáno o tom cokoliv napsat - byť jen v symbolu. Proč? Tady je to (?) „proč.” V nebi ustala jakákoliv aktivita. Ona by tu záhadu mohla prozradit. Vidíte to teď? Jestliže je to tak veliké, pak to musí být zahrnuto, protože se to musí stát, ale když těch sedm hromů...
Všimněte si, když vystoupilo těch sedm andělů, aby zatroubili na své polnice, byl tu jeden hrom. Když Izrael byl shromážděn, ozvala se polnice. Když času více nebude, ta poslední polnice, jeden hrom. Ale zde máme do činění se sedmi hromy následujícími po sobě: jedna, dvě, tři čtyři, pět, šest, sedm - to dokonalé číslo. Ozvalo se sedm hromů za sebou, to není... prostě rovnou jedna, dvě, tři čtyři, pět, šest, sedm. Tak tedy, nebesa to nemohla zapsat. Nebesa ani nikdo jiný o tom nemůže vědět. Protože tam se nic neděje. To byla chvíle uvolnění. Bylo to tak veliké, že to bylo uchováno v tajnosti před anděly.
Nuže, a proč? Kdyby se toho zmocnil satan, mohl by napáchat velikou škodu. To je ta jediná věc, o které neví. Může teď vykládat, co se mu zlíbí, padělat kterýkoliv dar (doufám, že se necháte poučit). Ale o tom se nemůže dozvědět. To není napsáno ani ve Slově! To je naprosté tajemství. Andělé, všechno umlklo! Jedním pohybem by se něco mohlo prozradit, a tak umlkli - přestali hrát na harfy. Všechno se zastavilo.
Sedm - dokonalé Boží číslo. Sedm, jeden za druhým. Sedm hromů se ozvalo pohromadě, jako by chtěl něco slabikovat. Všimněte si, v tom čase Jan začal psát a bylo mu řečeno: „Nepiš to.” Ježíš o tom nemluvil. Jan to nemohl napsat. Andělé o tom nic nevědí.
Co to tedy je? Je to věc, o které Ježíš řekl, že ani andělé v nebi o tom nic neví, vidíte. On sám to nevěděl. Řekl, že o tom ví pouze Bůh. Ale On nám řekl, že když uvidíme, jak se tyto věci začínají dít... (Nuže, sledujete to? V pořádku.) Všimněte si, když uvidíme, jak tyto věci začínají přicházet, vidíte. Kdyby se toho mohl zmocnit satan...
Jestli chcete, aby se něco stalo... musíte se nyní řídit mým slovem. Jestli mám v plánu něco udělat, nejlépe, když o tom nikomu neřeknu. Ne, že by to dotyčná osoba prozradila, ale uslyší to satan, vidíte? Ale on nemá přístup do mého srdce, dokud je zavřeno Duchem Svatým. A tím to zůstane mezi mnou a Bohem, vidíte. On se o tom nedozví nic, dokud to nevyslovíš. V opačném případě to zaslechne.
A já jsem se snažil... Pokoušel jsem se lidem říct nějakou konkrétní věc a mohli jste pozorovat ďábla, jak se snažil ulomit každé kolo, jen aby se toho zmocnil, vidíte, aby mě v tom předběhl. Ale jestliže mám zjevení od Boha a neřeknu o tom nic, potom je to jiné.
Zapamatujte si, satan se pokusí všechno napodobit! Pokusí se napodobit všechno, co církev vlastní. Usiluje o to. Pozorovali jsme to, když jsme se zabývali antikristem. Ale to je jediná věc, kterou nemůže napodobit. To nebude nijak napodobeno, vidíte, protože to prostě neví! Nemá žádnou možnost, jak se to dozvědět. To spočívá ve třetím tažení. O tom prostě nic neví, vidíte. On tomu nerozumí...
Ale v tom leží skryta záhada. Sláva Bohu na výsostech! Už nikdy do konce života nebudu smýšlet stejně. Když jsem spatřil... Nuže, nevím co... Znám další krok zde, ale nevím, jak ho vysvětlit. To nepotrvá dlouho. Poznamenal jsem si to tu, když se to stalo, jen kdybyste se sem mohli podívat: „Stop! Nepokračuj dál, než sem.”
Nejsem náchylný k fanatismu. Říkám vám pouze pravdu. Ale vzpomínáte si na tu malou botu, jak jsem se to vždycky snažil vysvětlovat? Jak duše leží hned vedle toho a toho, a to vnitřní vědomí a všechny podobné ostatní věci? To pouze způsobilo, že hned potom vystoupil celý houf napodobitelů. Jak se má chopit člověka za ruku a jak držet lidi a mít vibrace - a hned měli všichni v ruce vibrace. Ale vzpomínáte si, jak mě pozdvihl a řekl: „To je to třetí tažení a nikdo o tom nebude vědět!?” Vzpomínáte si na to? Vidění nemohou zklamat! Jsou dokonale pravdivá.
Všimněte si nyní, vzpomínáte si vidění o té konstelaci? (Charlie, jsi zde?) Něco se děje, jak jsem vám řekl... to vás obklopovalo, ale přál jsem si, abyste si toho všimli. Vzpomínáte si to vidění o konstelaci andělů, když jsem odsud odjel do Arizony? Vzpomínáte si na to „Kolik je hodin, pánové?” Vzpomínáte si to?
Všimněte si, tam byl pouze jeden mohutný úder hromu a zjevilo se sedm andělů. Souhlasí to? Jeden úder hromu, zjevilo se sedm andělů. „Dále jsem viděl, jak Beránek otevřel první z těch pečetí, a slyšel jsem jednu z těch čtyř bytostí, jak řekla hromovým hlasem: ‚Pojď a dívej se.'” Všimněte si, jeden hrom - sedm poselství. Které byly zapečetěny a nemohly být zjeveny až do posledního dne, v tom věku. Chápete, co tím míním?
Nuže, zpozorovali jste tu záhadnou část toho týdne? To je právě to. To bylo právě to. To nebyla lidská bytost, člověk. To byli andělé Páně. Všimněte si, sedí zde svědci těchto tří událostí. Před týdnem (Něco o málo víc než před týdnem) jsem byl daleko v horách, téměř v Mexiku, se dvěma bratry sedícími zde, zrovna jsem z nohavice vytahoval řepeň [Poznámka 3: cocklebur - řepeň trnitá] nebo lopouch, když najednou nastala exploze a vypadalo to, jakoby se zřítily hory. To je pravda. Neřekl jsem to bratrům, ale oni tu změnu zpozorovali. A On mi řekl: „Nuže, buď připraven. Jdi na východ.”
A zde je výklad toho vidění. Vidíte? Nyní, abyste to pochopili, bratr Sothmann neulovil tu zvěř, kvůli které tam přijel. Snažili jsme se ji pro něj ulovit. A On řekl: „Dnes večer, bude to pro vás znamením, tu zvěř nedostane. Musíš se v té době posvětit na návštěvu andělů.” Cítil jsem se, jako bych nebyl sám sebou, vzpomeňte si. Byl jsem na západě a andělé směřovali k východu. A když přicházeli, byl jsem s nimi vyzdvižen. Vzpomínáte si to? Směřovali k východu.
-----
A zpozorovali jste jednoho z těch andělů? Již jsem to tady řekl, že ten anděl byl obzvlášť nápadný? Díval se na mě víc, než ti ostatní. Vzpomínáte si na to? Oni byli v konstelaci - tři na každé straně a jeden nahoře. A ten, který byl ke mně nejblíž, počítaje od leva doprava, to byl ten sedmý anděl. On byl jasnější a znamenal pro mě víc než ti ostatní. Vzpomínáte si na to? Řekl jsem, že měl hruď takto a letěl k východu. Vzpomínáte si na to? Řekl jsem: „To mě uchopilo a pozdvihlo.” Vzpomínáte si na to?Zde to je! Ten se sedmou pečetí - tou věcí, na kterou jsem byl celý svůj život tolik zvědav. Amen! Ty zbývající pečetě pro mě znamenaly mnoho. Samozřejmě. Ale, ó, ale nedovedete si představit, co znamenalo toto! Jednou ve svém životě... modlil jsem se, volal jsem k Bohu. Po tom shromáždění v Phoenixu, všichni, kteří jste tam byli se mnou, o tom víte. Ležel jsem v horách. Jednou ráno jsem vstal a šel jsem do kaňonu Sabino - jsou to veliké, drsné, vysoké hory. Šel jsem tam a vede tam úzká stezka, kterou lze dojít k hoře Lemmon, což představuje téměř padesát kilometrů chůze, a leží tam asi třicet stop [Poznámka 4: asi 9 metrů] sněhu.
A tak v těch horách, brzy ráno před úsvitem, jsem šel touto úzkou stezkou, kolem ležely popadané skály, ale cítil jsem, že tudy mám jít. A odbočil jsem a vstoupil jsem mezi některé z těch velikých rozeklaných skal - ó, aj, desítky metrů vysokých. Padl jsem mezi těmi skalami na kolena. Odložil jsem Bibli, odložil jsem tuto knihu - ten bloček. Řekl jsem: „Pane Bože, co znamená to vidění?” Řekl jsem: „Pane, znamená to můj konec [Poznámka 5: dosl. smrt]?” (Vzpomeňte si, jak jsem vám vyprávěl, že to asi znamená můj konec, protože něco explodovalo tak, že jsem byl téměř rozsekán na kusy. Jen si vzpomeňte. Kolik z vás ví - kolik z vás to slyšelo? Jistě, všichni.) A myslel jsem, že to znamená můj konec.
A pak, když jsem byl v pokoji, řekl jsem: „Co to mělo být, Pane? Co to má znamenat? Znamená to, že mám umřít? Pokud ano, v pořádku. Neřeknu o tom své rodině. Dovol mi prostě odejít, jestli je moje dílo skončeno. A řekl jsem... Nuže, co to bylo?” Ale On poslal své svědky - vzpomeňte si, jak jsem vám to vyprávěl - ale to tak nebylo, to znamenalo pokračování mé služby.
Ó! Chápete, vidíte to? Seděl jsem tedy v Kaňonu Sabino - nebeský Otec o tom ví - je to pro mne stejně tak skutečné, jako splnění těchto věcí, sestoupili tito andělé a potvrdili každé poselství. Podle toho můžete vědět, jestli to pochází od Boha nebo ne. Bylo to předpověděné viděním. A nemohl jsem o tom říct před skončením těchto bohoslužeb, protože mi to bylo zakázáno.
Když jsem onehdy ráno seděl v kaňonu Sabino, pozdvihl jsem ruce a vítr sfoukl můj starý černý klobouk. Stál jsem tam s pozdviženýma rukama a modlil jsem se. Řekl jsem: „Pane Bože, co to znamená? Nechápu to, Pane. Co mám dělat? Jestli to je čas mého odchodu domů, dovol mi odejít tady na tom místě, abych nebyl nikdy nalezen. Nechci, aby nade mnou truchlili, když odejdu. Přál bych si, aby si rodina myslela, že jsem šel na procházku a nebyl jsem více nalezen. Ukryj mě někam! Jestli mám odejít domů, no co, jednoduše mi to dovol. Možná Josef tu jednoho dne najde moji Bibli a ať ji použije. (Vidíte?) Jestli mám odejít, dovol mi to, Pane.”
Zatímco jsem tak pozdvihoval ruce, najednou mě něco udeřilo do ruky. Nevím. Nemohu říct. Byl jsem ve spánku? Byl jsem ve vytržení? Nevím. Bylo to vidění? Nemám jistotu. Vím to pouze na základě toho, že... Stejně jako s těmi anděly. To mě udeřilo do ruky a podíval jsem se a byl to meč. Měl perleťovou rukojeť - velice hezkou. Chránič byl ze zlata a ostří se podobalo chromu, stříbru, jenže bylo to velice lesklé. Bylo ostré jako břitva, ó, je! Pomyslel jsem si: „Není to nádherná věc?” Sedělo mi to přesně v ruce. Pomyslel jsem si: „To je ale krásné?” Ale řekl jsem: „Inu, vždy jsem se těchto věcí bál.” Totiž meče. A pomyslel jsem si: „Co s tím asi budu dělat?”
Najednou seshora se ozval mohutný hlas, který zatřásl skalami! Řekl: „To je meč Krále!” A pak mě to opustilo. Meč Krále! Nuže, nebylo řečeno: „meč krále...” ale „meč Krále [Poznámka 6: V angličtině rozlišeno určitým a neurčitým členem]” a je pouze jeden Král, a tím je Bůh! A On má jenom jeden meč. Je to Jeho Slovo - kterým já jsem živ. A tak, Bože, pomoz mi... když zde stojím za tou svatou kazatelnou s tímto svatým Slovem ležícím zde. Je to Slovo. Amen!
Ó, co je to za den, ve kterém žijeme! Co za veliká věc! Vidíte to tajemství a tu záhadu? To třetí... Když jsem tam stál, poté, když mě to opustilo, něco ke mně přišlo a řeklo: „Neboj se.” Inu, neslyšel jsem žádný hlas. Jako kdyby to promluvilo uvnitř mě. Říkám vám jednoduše pravdu, přesně tak, jak se to stalo. Něco mě udeřilo a řeklo: „Neboj se. To je to třetí tažení.”
Třetí tažení. Vzpomínáte si? On řekl: „To, co jsi chtěl vysvětlit, mělo tolik napodobitelů.” Řekl: „O to se ani nesnaž.” Vzpomínáte si na to? Kolik z vás si pamatuje na to vidění? Jak jinak, je to za námi. Je to zaznamenáno na páskách a všude. Bylo to asi před šesti lety. Před sedmi lety - bylo to před sedmi lety. Řekl: „Nesnaž se to vysvětlit.” Řekl: „To je to třetí tažení, ale já se tam s tebou setkám.” Souhlasí to? On řekl: „Nepokoušej...”
Stál jsem s malou dětskou botičkou, když On mi řekl: „Nuže, udělej svůj první tah. A když to uděláš, ryba půjde za návnadou.” Řekl: „Pak dávej pozor na svůj druhý tah” řekl, „protože to bude pouze malá ryba.” On řekl: „Pak při třetím tažení se to povede.” A všichni ti kazatelé stáli dokola a řekli: „Bratře Branhame, víme, že to můžeš udělat. Haleluja, bratře Branhame.” (A právě v tom jsem se vždy zamotal - s těmi kazateli. Miluji lidi, ale oni si přejí, abych všechno vysvětloval - to a ono.)
A řekl jsem: „Dobrá,” řekl jsem: „Nevím.” Řekl jsem: „Vyznám se v rybaření.” Řekl jsem: „Nuže, za prvé... Dělá se to tak. Vidíte tam všechny tyto ryby. Musíte nejdřív trhnout návnadou.” (Dobrá, to je správná taktika rybaření.) A tak jsem řekl: „Trhnout návnadou.” Nuže, víte, když napoprvé trhnete návnadou, ryba na ni zabere, ale to byly malé kusy. Oni chytali právě tak. A tak jsem řekl: „Tak se připravte...” a vytáhl jsem ji a měl jsem rybu. Ale připadala mi jako kůže natažená na návnadu, taková... byla tak maličká. A když jsem tam stál, něco řeklo: „Řekl jsem ti, abys to nedělal!” A já začal plakat.
A vlasec se celý takto zamotal okolo mě, a já měl... stál jsem a plakal takto se skloněnou hlavou. Řekl jsem: „Bože, ó, promiň mi. Jsem hlupák, Pane. Promiň mi.” Měl jsem ten vlasec a to, co jsem svíral v ruce, to byla dětská botička, asi tak veliká. Měl jsem... ten provázek byl asi tak silný jako můj prst - tak asi půl coule. Dírka v té botičce byla jenom asi taková, rozměru... snad méně než 1/16 palce [Poznámka 7: cca 1,5 mm], tato dírka. Snažil jsem se touto dírkou protáhnout ten velký palcový provázek. A zazněl hlas a řekl: „Nemůžeš učit letniční nemluvňata nadpřirozeným věcem.” Řekl: „Nuže, nech je na pokoji.”
A hned na to mě vyzdvihl. Vzal mne vzhůru a posadil na vysoké místo, kde probíhalo shromáždění - vypadalo to jako ve stanu nebo v nějaké katedrále. A podíval jsem se a tam vedle bylo takové malé hranaté stavení. A viděl jsem, jak to světlo mluvilo k někomu nade mnou - to světlo, které vidíte tady na obrázku. Vzdálilo se ode mě krouživým pohybem, takto, a přesunulo se nad stan a řeklo: „Setkám se s tebou tam.” A řeklo: „To bude třetí tažení, ale nikomu o tom neřekneš!”
A v kaňonu Sabino On řekl: „To je třetí tažení.” A souvisí s tím tři věci a jedna odhalená dnes... nebo včera, druhá je odhalená dnes a jednu věc nemohu přeložit, jelikož je v neznámém jazyce. Ale stál jsem tam a díval jsem se rovnou na to, a to je to přicházející třetí tažení. A Svatý Duch Boží... Ó, aj! Z toho důvodu nebe zmlklo!
Přečtěte si celý účet v...
Sedmá pečeť.
Manželství a rozvod.
