Žena u studny. Samaria.

Pearry Green.

Jakmile Bůh udělal něco určitým způsobem, protože se nemění (neboť v Něm „není proměnění, ani jakěho pro obrácení se někam jinam“), Písmo učí, že lze očekávat, že bude znovu jednat stejným způsobem. Může však udělat novou věc, jako když poslal proroka Noeho, když povolal Abrahama, když poslal Eliáše, když poslal Jana Křtitele a když poslal svého jediného Syna, Ježíše Krista. Bylo mnoho lidí, kteří pokaždé znali Písmo, znali proroctví, ale neviděli, co Bůh dělá, protože neměli duchovní vhled, aby poznali člověka, kterého Bůh poslal. Jak jsme viděli, neexistuje jiný způsob, jak poznat člověka seslaného Bohem, než podle skutků, které koná, a podle toho, zda o něm svědčí písma.

Dokonce ani Pavel, který žil na zemi, když Ježíš Kristus sám žil, a nepochybně o Ježíši slyšel, když zde byl, nebyl přesvědčen, že Ježíš Kristus byl tím prorokem z 18. kapitoly Deuteronomia. Také Pavel neuznával Jana Křtitele jako předchůdce Krista. Pavel pak nemohl jednat jako Janovi učedníci, kteří, když se Jan otočil a řekl: „Aj, Beránek Boží.“, od toho dne Ježíše následovali. Ani jedno pozná Pavel Ježíše a následoval Ho jako Petr, a publikán Matouš, když se k nim obrátil a řekl: „Pojďte za mnou“ Pavel musel mít osobním zážitkem na cestě do Damašku.

Vrchní kněží, zákoníci a farizeové Mesiáše nepoznali, i když ho usilovně hledali, protože velekněz nevěřil Kristově kladné odpovědi na jeho otázku, zda je (Ježíš) Synem Požehnaných. Místo aby Mu věřili, když řekl „Já jsem“, rouhali se a používali Jeho slova proti Němu. A tak se stalo, že když Ježíš visel na kříži, mohl se na ně podívat dolů a říci: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Kdyby věřili, že je Syn Boží, nebyli by Ho ukřižovali a celý plán Spasení by byl ztracen. I když konal podivuhodná díla, viděli Ho pouze jako člověka, tesařova syna. Přehlíželi díla a raději se drželi svých tradic, než aby přiznali, že to, co lidi učili, bylo špatné.

Byla tam malá nevěstka, žena ze Samaří zmíněná ve čtvrté kapitole knihy Jan. Zde Jan vypráví, jak Ježíš seděl na studni a čekal na své učedníky, kteří odešli do města nakoupit jídlo, když přišla načerpat vodu. Požádal ji, aby mu přinesla pití, a jejich rozhovor vypadal asi takto: [Jan 4:7-18]

„Pane,“ řekla, „není pro vás, Žide, správné, abyste mě, Samaritánku, požádal o napij.“

„Kdybyste věděl, s kým mluvíte, požádal byste mě o napij,“ odpověděl.

Řekla: „Pane, nemáte ani čím čerpat vodu. Jsi větší než náš otec Jacob, který nám dal tuto studnu?“

„Napij se vody, kterou ti dávám, a už nikdy nebudeš žíznit,“ řekl Ježíš.

Její odpověď byla okamžitá: „Pane, dejte mi tuto vodu!“ Jak jí to řekl Ježíš, její žízeň byla evidentní; žízeň a hlad, které ostatní neměli, naplňující Jeho slova, „Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ [Matouš 5:6]

Potom jí řekl: „Jdi a zavolej svého muže.“

Styděla se. „Žádnou nemám,“ odpověděla pokorně.

„Řekla jsi pravdu,“ ozval se Boží hlas, když rozeznal samé myšlenky v jejím srdci, „protože jsi jich měl pět a ten, se kterým teď žiješ, není tvůj manžel.“

Podívejme se nyní na zjevení, které se jí dostalo do srdce, když, když věděla jen trochu o Písmu, řekla: „Pane, vím, že proroci říkají, že až přijde Mesiáš, řekne nám všechny tyto věci. Říkáš, že i když budeme uctívat na této hoře, přijde den, kdy to neuděláme. Pane, vidím, že jsi ty prorok.“ Na to běžela do města a zvolala: „Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?“ [Jan 4:29]. Dostalo se jí více zjevení, nenárokovala si nic, než většina náboženských lidí její doby. Ježíš o nich řekl, že protože tvrdili, že mají Světlo (a nemohli rozpoznat Jeho službu), byli slepí.

Kolikrát Ježíš rozeznával myšlenky lidí? Kolikrát postřehl jejich otázky a odpověděl na ně, než byly položeny. Nebyl to atribut Emanuela, Boha s námi, Jehovy Spasitele v těle? Nebylo to „znamení“, že Ježíš Kristus, Spasitel světa, byl mezi nimi? Přesto to odmítli přijmout. Proto řekl: „Pokud nevěříte tomu, co říkám, věřte skutkům, které dělám.“ Tak je tomu i dnes, protože On je „Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.“ [Židům 13:8.]

Většinu svého života jsem se těmto věcem učil v nedělní škole, ale poprvé jsem viděl projevenou takovou Boží vlastnost na setkání v lednu 1950 v Sam Houston Coliseum v Houstonu v Texasu. Předstoupila mladá žena, aby se za ni pomodlili. Bratr Branham se k ní obrátil a řekl: „Než se za tebe budu modlit, musíš vyznat svůj hřích.“ Protestovala, že je spravedlivá žena; ale on řekl: „Byla jsi nevěrná svému manželovi.“ Její manžel v té době seděl ve sboru.

Všiml jsem si rozruchu jedním směrem a otočil se, abych viděl. Její manžel sestupoval uličkou a zamířil k nástupišti, aby zastavil bratra Branhama v obvinění jeho ženy. Uvaděči přistoupili, aby ho zastavili, ale bratr Branham řekl: „Nechte ho přijít.“ Muž se vrhl na plošinu a byl do deseti stop od bratra Branhama, když ho zastavila slova proroka: „Pane, a co vy a vaše zrzavá sekretářka, jak jste minulý pátek večer seděli v autě v pruhu?“ Bratr Branham k nim dvěma dále mluvil a říkal: „Věc, kterou vy dva musíte udělat, je činit pokání Bohu, přiznat si to jeden druhému a být mužem a manželkou.“ Ten incident byl nad rámec všeho, co jsem kdy viděl.

----
„Bratře Pearry,“ řekl, „ať děláš cokoli, udržuj rovnováhu v písmech; ale nebudu popírat, co ten Hlas řekl na řece Ohio v roce 1933!“ Pokračoval, „Bratře Pearry, neříkám o tom veřejně nic. Lidé nechápou, co je prorok. Ale když to světlo vířilo dolů z nebe a ti lidé sedící na tom břehu to viděli, byl tam Hlas, který z ní promlouval, stejně jako k Pavlovi na cestě do Damašku. Hlas řekl: ‚Jako Jan Křtitel byl poslán, aby předznamenal první příchod Pána Ježíše Krista, vaše poselství bude předcházet Jeho druhému příchodu.‘“

Přeložené výtažky z...
"The Acts of the Prophet." Chapter 3 od Pearry Green

Přečtěte si celý účet v...Hlas Znamení.

Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

2 Samuelova 22:31-32