Ten den na Golgotě.
<< předchozí
příští >>
Ten den na Golgotě.
William Branham.
Přečtěte si celý účet v...
Ten den na Golgotě.Lukáš 23:33,
33 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.Je to jeden z nejdůležitějších dnů, kterému Bůh kdykoliv dovolil zasvítit na této zemi. Jestliže je tak důležitý pro lidskou rasu, Golgota, považuji za správné, abychom se tam vrátili, prožili ten den a uviděli, jaký má pro nás význam. Jsem si jist, že v této pozdní hodině, ve které žijeme, toužíme hledat všechno, co je důležité a co přichází od Boha. Toužíme se zde učit všemu, co můžeme naleznout. Chceme také poznat, co nám patří a vidět to, co Bůh pro nás udělal a zaslíbil. Proto jsme také kvůli tomu do této modlitebny přišli.
Právě z toho důvodu kazatel káže. Studuje a přemýšlí o Písmu, hledá odtamtud inspiraci, neboť on je veřejným sluhou Božího lidu a chce najít to, co Bůh chce říct svému lidu, co by lidem pomohlo. Může to být něco, co je usvědčí z jejich hříchů, ale může to být také to, co jim pomůže se pozdvihnout, co jim pomůže jejich hříchy zahladit a povstat, aby mohli sloužit Pánu. A kazatelé jsou povinni tyto věci hledat.
Jestliže je ten den tak důležitý a je jedním z největších dnů, pohleďme na tři různé věci, které pro nás ten den znamenal. Mohli bychom jich vidět stovky. Dnes dopoledne jsem vybral jenom tři různé, ale životně důležité věci, na které bychom se chtěli podívat po několik příštích chvil a skrze to poznat, jaký význam pro nás Golgota má. Prosím za to, aby každý nacházející se zde hříšník, se cítil usvědčen a každý svatý padl na svá kolena a každá nemocná osoba mohla pozdvihnout svoji tvář k Bohu a odejít odtud uzdravena. Kéž by každý hříšník mohl být spasen a každý, kdo odpadl, mohl být navrácen a zastydět se nad sebou a každý svatý se mohl rozradovat a uchopit se nové naděje.
Jedna z nejvýznamnějších věcí, co Golgota pro nás i pro svět znamená, je ta, že problém hříchů byl jednou provždy vyřešen. Na člověku se nacházela vina hříchu a hřích způsobil dluh, který žádný člověk nedokázal zaplatit. Ten trest byl tak velký, že se nenašel nikdo, kdo by ten dluh mohl zaplatit. Upřímně věřím tomu, že Bůh právě tímto způsobem udělal trest tak velký, že nikdo z lidí nebyl schopen jej splatit, aby to potom On sám mohl udělat. Tedy, trest za hřích byla smrt. Narodili jsme se v hříchu, zformováni jsme v nepravosti, přišli jsme na svět mluvíce lež. A tak nikdo z nás nebyl hoden, dokonce na celé zemi se nenašel nikdo, kdo by byl hoden.
Hřích neměl svůj počátek na zemi. Hřích se začal v nebi. Lucifer, ďábel, byl odsouzeným stvořením za svou neposlušnost, ještě předtím, než se dotknul země. Hřích měl počátek v nebi, kde Bůh umístil anděly, a tak dále, na těch stejných podmínkách, na jakých umístil lidské bytosti. Vědění... strom vědění. Strom života a strom vědění, kde si člověk mohl zvolit. Když Lucifer obdržel své prvenství v tom, aby si sám zvolil, on požádal něco lepšího, než měl Bůh, a to se stalo počátkem těžkostí.
Hřích vynucoval potrestání. Tím potrestáním byla smrt. Tím trestem byla smrt, a to znamená... Mohli bychom tyto věci dovést do velkých podrobností, ale věřím, že je jenom jedna smrt a jeden život. Věřím, že člověk, který má věčný život, nemůže nikdy zemřít. A věřím také tomu, že existuje úplný zánik takové duše, která zhřešila, protože Bible říká: „Duše, která zhřešila, jistě umře.” Nejde o člověka, ale o duši, která zhřešila. Tedy satan musí s určitostí zemřít a být úplně zničen. Ó, jak nesouhlasím s univerzalisty, když tvrdí, že satan bude spasen! On zhřešil a je původcem hříchu. Jeho duše zhřešila a on sám byl duchem. Ten duch bude totálně zničen a nic z něho nezůstane.
Když byla země zasažena hříchem, což se stalo úplně na počátku, jako by temná záclona spadla z nebe a doslovně ochromila celou zem. Veškeré Boží stvoření na zemi bylo uvrženo do otroctví. Člověk byl v otroctví smrti, nemocí, těžkostí a žalu. Celá příroda padla spolu s ním. Hřích byl narkózou a celý svět byl ochromen. Byli jsme zde v beznadějném stavu, protože do toho stavu upadlo celé stvoření na zemi, rovněž každý, kdo se na této zemi narodil, byl tomu podroben.
Tedy pomoc musela přijít odněkud, z nějakého Místa, kde neexistuje hřích. Nemohla přijít z této země. Nikdo z nás nemohl vykoupit někoho jiného. To muselo přijít od někoho Jiného. A tak, když člověk zjistil, že byl oddělen od svého Boha, stal se tulákem. Lidé vzlykali, plakali, starali se, toulali se po horách a pouštích a hledali město, jehož stavitelem a tvůrcem byl Bůh. Člověk věděl, že bude-li mu ještě dáno vrátit se do Boží přítomnosti, pak bude moci o těchto věcech si s Ním promluvit. Ale neexistovala žádná cesta návratu. Byl ztracený. Nevěděl, kudy kam. Nadále se toulal, hledaje, jestli se mu nepodaří najít zpáteční cestu k tomu Místu. Něco vnitru mu říkalo, že pochází z dokonalého Místa.
Není tady dnes ráno v tomto viditelném shromáždění ani jedna osoba, jako rovněž mezi posluchači magnetofonového pásku, který obejde celý svět, není tu nikdo, ani kdekoliv jinde, kdo by tu dokonalost nehledal. Ve chvíli, kdy zaplatíš své účty, pomyslíš si: „Je to vyřízeno.” Když byly účty zaplaceny, v tu chvíli někdo ve vaší rodině onemocní. Když nemoc skončí, potom máte ještě více účtů, které je třeba zaplatit. Jakmile zjistíte, že vaše hlava šediví, pak se toužíte stát znovu mladými. Znovu a opět se to opakuje z důvodu záplavy hříchu. Leč ve vašich srdcích, z důvodu, že něco hledáte, máte důkaz, že někde je Dokonalost. Někde něco je.
-----
Až nakonec, jednoho dne, to byl ten den na Golgotě. Jeden sestoupil z výsosti, z místa Slávy, jehož jméno bylo Ježíš Kristus, Syn Boží, a vykonal dílo Golgoty. To byl ten den, kdy byla zaplacena ta cena. Problém hříchu byl navždy vyřešen. Byla otevřena cesta k těm věcem, po kterých hladovíme a žízníme. Byli jsme přivedeni do stavu spokojenosti. Neexistuje žádný člověk, který by navštívil Golgotu a viděl ji, zůstal tím stejným. Všechno, po čem toužil, bylo naplněno v té chvíli, kdy přišel k tomuto místu. Byl to tak důležitý den, a tak důležitá událost, že to zatřáslo světem. Svět byl otřesen, jako nikdy předtím, když Ježíš umíraje na Golgotě, vyřešil otázku hříchu...Ten hříšný svět prožil zatmění. Slunce zašlo v poledne a nervově se zhroutilo. Skály se zachvěly a hory popukaly. Těla zesnulých povstala z hrobu. Co se stalo? Bůh se zaměřil na Golgotu. Poranil navždy to zvíře, které se nazývá satan. Od té doby se stal ďábel ukrutnějším, protože na lidskou rasu dopadlo Světlo. Každý ví, že zraněné zvíře, bývá vzteklejší. Plíží se dokola, i když jeho páteř byla zlomena. No, satan byl na Golgotě knokautován. Země to potvrdila, že je to tak. Největší cena všech věků byla zaplacena. Ten jediný, kdo ji mohl zaplatit, sestoupil a vykonal to na Golgotě. Tam byla ta velká cena zaplacena. To je jedna z těch věcí.
Bůh to požadoval. Nikdo z lidí nebyl hoden. Nikdo z lidí toho nebyl schopen. Nikdo to nemohl vykonat a tehdy sestoupil sám Bůh a stal se člověkem. Žil lidským životem, poddaný lidským touhám a byl ukřižován na Golgotě. I tam, kde satan myslel, že On to není schopen udělat, že není ve stavu skrze to všechno projít, On se vydal do Getsemane, vydržel takové zkoušky, ve kterých by neobstál žádný člověk. On tím prošel tak samo jako všichni lidé, ale On zaplatil tu cenu.
A právě to bylo příčinou zatmění země, bylo to jako narkóza před operací. Dříve než může lékař něco dělat, dává člověku narkózu, nejdříve ho uspí. A když Bůh připravil pro Svou církev operaci, svět dostal narkózu, příroda se otřásla. Nic divného, vždyť umíral Bůh v lidském těle! To byla ta hodina, kterou vyhlížel tento svět, ačkoli to mnoho lidí nepoznalo. Tak stejně se to děje i dnes. Mnoho lidí očekává tyto věci, a přesto je nemůže rozeznat. Oni nemohou rozpoznat východisko. Stále hledají rozkoše a věci světa, snaží se najít svoje vlastní východisko.
Mnoho ukazatelů směru poukazovalo na ten den. Bylo mnoho předobrazů, takových jako beránek, býk, holubice a mnoho jiných, ale přesto to nemohli zlomit. Nebyli schopni rozlomit pouta smrti, protože satan byl vlastníkem země. Ty skály, po kterých se kdysi tu i tam procházel, byly ještě rozpálenými kameny! Lucifer byl synem Jitřenky a on se procházel po zemi, když byla ještě planoucím vulkánem. Ty samé skály, jež vyhasly, v tu chvíli padaly na zem, když Ježíš umíral na Golgotě. Cena byla zaplacena a zajetí satana prolomeno.
Bůh vložil do rukou člověka cestu návratu k tomu, co hledal. Už víc nemusel plakat. On zlomil tam na Golgotě satanovi páteř. Páteř hříchu a nemocí! Tato skutečnost vede každou smrtelnou bytost na této zemi zpět do Boží přítomnosti s odpuštěnými hříchy. Haleluja! Naše hříchy jsou odpuštěny! Satan už nás nemůže oddělit temností od Boha. Byla připravena cesta. Bylo zřízeno telefonní spojení. Existuje telefonní linka Slávy. Každá osoba se nachází v dosahu tohoto spojení. Jestliže je nějaký člověk pohroužen v hříchu a je spojen s tou centrálou, jeho hřích mu může být odpuštěn. A nejen to, ale ten hřích je zaplacen. Sláva! Nemusíš už déle mluvit: „Já nejsem hoden!” Jistěže ne, ani bys nemohl být, ale ten, kdo byl hoden zaujal tvé místo a ty jsi svobodný. Už se nemusíš déle toulat, už více nemusíš hledat tady na této zemi lidské rozkoše, protože:
„Je pramen krví naplněn,
jenž proudí z Krista žil
a když v něm hříšník ponořen,
je zbaven hříchu sil.“Nemusíš zahynout. Existuje Cesta a stezka. Ona je nazvána Cestou svátosti a nečistý po ní nechodí, protože musí nejdříve přijít k tomu prameni a pak musí vstoupit na tu stezku.
On zlomil moci satana. Otevřel dveře vězení pekla pro každého člověka na zemi, který byl v tom vězení zavřený, který se bál, co s ním bude, až zemře, co s ním smrt udělá. Tam na Golgotě On otevřel ty cely a vypustil každého vězně na svobodu. Nemusíš už být více zmítán hříchem. Již více nemusíš vydávat své údy hříchu, pití, kouření, hazardním hrám, lži. Můžeš jednat uctivě, upřímně a spravedlivě. Satan zde nic nezmůže, protože jsi byl napojen na tu linii života. Ona je zakotvena do Skály věků. Nic nemůže tebou otřást. Žádný vítr tě odtamtud nemůže odvát. Nic ani sama smrt tě nemůže oddělit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši.
To je to, co Golgota znamenala. Zotročení lidé, kteří byli v otroctví, byli osvobozeni. Lidé, kteří byli ve strachu smrti, se jí nemusí více obávat. Člověk, který očekává město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh, se může postavit na té stezce a obrátit svoji tvář k nebi, protože je svobodný. Haleluja! Je vykoupen! Nemusí se už toulat, protože se našla cesta, jak poznat, stojím-li v pravdě nebo ne. Bůh nám dává život. Naše hříchy jsou pryč. Ten den na Golgotě tu cenu zaplatil.
-----
Nejprve bychom měli zjistit, co ten den znamenal. Zadruhé bychom měli vidět to, co se v tom dni pro nás stalo a co ten den pro nás vykonal. Zatřetí bychom se chtěli podívat na to, co bychom měli pro ten den udělat.Zaprvé bychom se měli na ten velký den podívat, protože to největší ze všech dnů. Cena hříchu byla zaplacena. Moc satana byla zlomena. A teď se chceme dozvědět, co bychom my naoplátku měli dělat. No, když Pán Ježíš umíral na Golgotě, v ten den na Golgotě- On nejen zaplatil cenu za naše hříchy, ale také zaplatil cenu a otevřel cestu, abychom Ho mohli následovat; za nás, jako za upadlé Adamy, kteří byli vykoupeni. Tak jako Duch vedl Adama- toho prvního Adama- skrze Ducha vládnul nad celou přírodou, tak my- ten druhý Adam, nebo ten člověk na zemi, který byl vykoupen Kristem, můžeme Ho, počínajíc od toho dne na Golgotě, následovat.
Přečtěte si celý účet v... Ten den na Golgotě.
Manželství a rozvod.
