Déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v...
Semeno neshody.

Jsem se modlil v jeskyni, kde jsem chodil na modlitbu. V té jeskyni jsem byl celý zaprášený a jednoho odpoledne jsem vyšel ven, položil jsem svoji Bibli na kmen, zafoukal vítr a otevřel mi 6. kapitolu k Židům. Ve které je řeč, že v těchto posledních dnech - kdyby někdo odpadnul od pravdy, a jak by jej bylo možno obnovit znovu k pokání, jestliže už nezůstává žádná oběť za hřích, a tak jako trní a bodláčí jsou blízké zavržení, a jejich koncem je spálení; a přece déšť často padá na zem a zavlažuje ji a obléká, zatímco trní a bodláčí je blízké zavržení, ale pšenice bude shromážděná. A já jsem uvažoval: „Dobrá, ten vítr to otevřel asi náhodou.” Odložil jsem Bibli stranou a uvažoval jsem: „Jednoduše...” ale vítr znovu zafoukal, a otevřel ji. A to se opakovalo třikrát. A uvažoval jsem: „No co, to je přece zvláštní.”

A když jsem povstal, začal jsem uvažovat: „Pane, proč jsi mi tuto Bibli otevřel, abych to četl, já... když narážím na ta slova; trní a bodláčí, která jsou blízká zavržení a jejich konec je spálení?” Přemýšlel jsem: „Jakže, proč jsi mi otevřel toto místo?” A když jsem se podíval na druhou stranu...

Inu, tato pravdivá vidění přicházejí, aniž bychom my zařadili nějakou rychlost. To je prostě Bůh. Vidíte? Podíval jsem se, a spatřil jsem zeměkouli, která se přede mnou otáčela, jako kdyby byla obdělána. A zde přicházel muž v bílém rouše a rozséval pšenici. A když zmizel za obzorem, přišel druhý muž o hrozném vzezření, byl oděn do černého roucha a rozséval semena plevele. A obě semena vzešla spolu. A když vzešla, obě byla žíznivá, protože potřebovala vláhu. A každé z nich působilo dojmem, jako by se modlilo se svoji skloněnou hlavou: „Pane, sešli déšť, sešli déšť.” A pak přitáhla veliká mračna a na obě spadl déšť. A když se to stalo, ta malá pšenice povyskočila a začala volat: „Sláva Pánu! Sláva Pánu!” A ten malý plevel poskakoval na stejné straně, a volal: „Sláva Pánu! Sláva Pánu!”

A pak to vidění bylo přerušeno. Déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé. A stejný Duch, který padá ve shromáždění, a všichni jásají: pokrytci, křesťané, všichni vespolek. Přesně tak. Ale oč tu jde? Podle jejich ovoce je poznáte. Vidíte? Je pouze jeden způsob, jak to můžete rozpoznat. A pak vidíte, stejně jako planý oves nebo planá pšenice a obilí může někdy napodobňovat to pravdivé domácí semeno tak věrně, že by to snad svedlo i vyvolené. A já si myslím, že je to velice aktuální pro dobu, ve které žijeme a že tyto věci by měly být kázané a mělo by se o nich mluvit.

Nuže, ve verši čtyřicátém prvním, tito dva jsou si tak blízko, tak blízko v těch posledních dnech, že On to neučinil... On se nemohl spolehnout na nějakou církev, aby to rozdělila, řekněme na metodistickou nebo baptistickou nebo letniční, aby to rozdělila od sebe. On řekl: „Že pošle své anděly, aby to oddělili.” Anděl přichází, aby provedl to oddělení, tu segregaci [Poznámka 2: Oddělení] mezi dobrým a špatným. To nemůže nikdo jiný udělat kromě anděla Páně. On je právě tím, kdo rozhodne, co je správné a co je špatné. Bůh řekl, že pošle své anděly v tom posledním čase. Ne anděly tam seshora, ale anděly v poslední době, a že to shromáždí. A víme, že se právě blíží sklizeň. A anděl, ve skutečnosti lze vyložit, jakožto „posel.” A my víme, že je sedm andělů, sedmi církví, a nyní... nikoliv, skrze církevní věky.

Všimněte si, co On řekl, kdo jsou tito rozsévači, a čím je to semeno. Jedním z rozsévačů byl On, Syn člověka, který šel rozsévat semeno. Zatímco za Ním přicházel nepřítel, kterým je ďábel a rozséval semeno neshody, v pozadí za tou setbou pravého semene. Nuže, přátelé, s tím jsme se setkávali v každém věku od počátku světa. Přesně tak. Od samotného počátku. Právě tato věc začala na prvopočátku.

----
Sledujeme, jak ten první rozsévač semene neshody byl označen jako „ďábel,” a víme, že se to stalo v 1. Mojžíšově. Pak znovu shledáváme zde, v knize Matouše ve 13. kapitole, že Ježíš stále označuje každou neshodu s Jeho Slovem jakožto pocházející z ďábla. A v tom 1965 roce, všechno co rozsévá neshodu v rozporu se psaným Božím Slovem nebo Mu dává nějaký soukromý výklad, je semenem neshody. A Bůh nebude takovou věc brát v úvahu. On nemůže. To nelze smíchat. To se nedá udělat. Je to jako semeno hořčice; ono se nedá zkřížit s žádnou jinou věcí, nejde z toho udělat hybrid, to musí zůstat v původním stavu. Semeno neshody...

Nuže, shledáváme, že když Bůh rozséval své semeno v Edenské zahradě, pozorujeme, jak Ono vydalo na svět Abela. Ale když satan zasel své semeno neshody, ono zplodilo Kaina. Jedno zplodilo toho spravedlivého, druhé zplodilo toho nespravedlivého. Protože Eva naslouchala slovu neshody, které bylo v rozporu se Slovem Božím, a to způsobilo, že ten balvan hříchu se začal valit až sem, a stále se ještě valí. A my nejsme schopni to všechno odstranit, dokud nepřijdou ti andělé, kteří provedou toto oddělení, a Bůh vezme své děti do Království, zatímco koukol vydá na spálení. Všimněte si těch dvou rév.

Všimněte si, jejich semena rostla spolu, přesně tak, jak říká Bůh zde ve 13. kapitole dnešního večerního textu v Matouši: „Nechte obojí růst spolu.” Nuže, Kain odešel do země Nód, našel si ženu a oženil se, a Abel byl zabitý, a Bůh vzbudil Seta, aby zaujal jeho místo. A ta pokolení se začala ubírat dál, mezi spravedlivým a nespravedlivým. Nuže, zjistili jsme, že byli shromáždění, každý jeden z nich, a čas od času Bůh musel... když se stali tak ohavní, Bůh je musel zničit.

Ale nakonec se obě semena odhalila, jak to semeno neshody, tak i to semeno Boží, vystrčily své opravdové hlavy, a jedno bylo završeno v Jidáši Iškariotském, a druhé v Ježíši Kristu. Protože On byl Semenem Božím, On byl počátkem Božího stvoření, On nebyl ničím menším než samotným Bohem. A Jidáš Iškariotský se narodil jakožto syn zatracení - on přišel z pekla a vrátil se do pekla. Ježíš Kristus byl Synem Božím, zjeveným Slovem Božím. Jidáš Iškariotský ve své neshodě byl semenem ďábla, přišel na svět za tím účelem, aby sváděl, právě tak jakým byl na počátku Kain, jeho praotec.

Jidáš si jenom hrál na církev. On nebyl dost upřímný, on neměl dokonce ani víru, jinak by nikdy nezradil Ježíše. Ale hleďte, on rozséval semeno neshody. On si myslel, že se může přátelit s tímto světem, mamonem, a zároveň být v přátelském svazku s Ježíšem, ale pak již bylo pro něj příliš pozdě, aby ještě něco s tím udělal. Když nadešla hodina smrti, dopustil se té ohavné věci, on překročil oddělující linii mezi pokročením kupředu a vrácením se zpět. A musel odejít takovým způsobem, jakým zde jednal, totiž jako podvodník. On zasel semeno neshody, on se snažil najít přízeň v očích těch velikých organizací onoho dne, farizeů a saduceů. A myslel si, že si vydělá nějaký peníz, že se stane populární mezi lidmi. Copak právě to není příčinou, že tolik lidí upadá do neshody, když se snaží najít přízeň v lidských očích! Raději hledejme přízeň Boží, a ne lidskou. Ale právě to udělal Jidáš, když ta neshoda v něm dozrála.

A my víme, že Ježíš byl Slovem. Sv. Jan 1 říká: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bohem bylo to Slovo a to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.” Tedy, to Slovo je Semenem, a pak to Semeno se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Jestliže Jidáš byl semenem nepřítele a neshody, pak i to semeno se stalo tělem a přebývalo mezi námi, v osobě Jidáše Iškariotského. On nikdy neměl pravdivou, opravdovou víru. On měl pouze to, co považoval za víru. Existuje opravdová víra; existuje pouze zdánlivá víra. A opravdová víra Boží bude věřit v Boha a Bůh je Slovem, ona k Tomu nikdy nic nepřidá. Bible nám říká, kdybychom k Tomu přidali jedno slovo nebo ubrali z Toho jedno Slovo, náš díl bude vzat z Knihy Života - Zjevení 22:18, je to ta závěrečná kapitola.

Na samotném počátku, v té první biblické knize Bůh řekl, abychom nenarušili ani jediné Slovo z Toho, „každé Slovo musí být dodrženo” - každým Slovem se musí žít. A když přišel Ježíš uprostřed této Knihy, On to řekl ve svém věku: „Ne samým chlebem bude člověk živ, ale každým Slovem vycházejícím z úst Božích.” A v závěru věků, v knize Zjevení je nám předpověděné, že: „Kdokoliv by odebral jedno slovo z této Knihy nebo přidal do té Knihy jedno slovo, jeho díl bude vzat z knihy života.”

A proto zde nezůstává žádný stín pochybnosti, pouze ryzí a nezkažené Slovo Boží! A to jsou synové Boží a dcery Boží, kteří se nenarodili z vůle muže nebo skrze podání ruky nebo nějakou formou křtu; ale kteří se narodili v Duchu Božím, skrze Ducha Svatého a to Slovo se projevuje skrze ně samo. To je opravdové semeno Boží.

Nepřítel se připojuje k církvi a stává se velice ortodoxní ve svém vyznání nebo v čemkoliv jiném. Ale to není... to je pouhá neshoda, je to něco, co narušuje proud ryzí pravdy Božího Slova. A jak to můžeme zjistit? Říkáme: „Dobrá, oni - vy máte právo to vykládat?” Nikoliv! Nikdo nemá právo, aby vykládal Boží Slovo, On je svým vlastním vykladačem. On to zaslíbil, a pak On to rovněž i dělá. A to je Jeho výklad, když to co On zaslíbil, to také vyplní. To je výklad toho. A vše co je v rozporu s Božím Slovem, je neshodou! Absolutně!

Nuže, jak jsem řekl, Jidáš neměl opravdovou víru. On měl pouze zdánlivou víru. On měl víru na základě, které si myslel, že to byl Syn Boží. Ale ve skutečnosti nevěděl, že to byl Syn Boží. Jinak by to neudělal. A člověk, který dělá kompromis se Slovem Božím, jakožto s Pravdou, má pouze zdánlivou víru. Opravdový služebník Boží se bude držet tohoto Slova.

Přečtěte si celý účet v...
Semeno neshody.

Zemé zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.

Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

Židům 6:7-8