Adopce 3.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v...
Adopce 3.

A nyní, účelem těchto lekcí je, aby ti, kteří již vešli do této země, byli pevně zakotveni. Cílem tohoto studia knihy k Efezským je umístění církve na pozici, kde ona pevně stojí v Kristu. Je to starozákonní předobraz vzatý z knihy Jozue, kde Jozue rozdělil losem (měli jsme to minulou neděli), kde Jozue rozdělil losem území každému jednomu muži a on to udělal na základě inspirace.

-----
Nuže, můžeš spáchat nějaké nedobré věci, ale pokaždé, když provedeš nějakou špatnost, budeš si za to pykat. Ano, prosím. Budeš sklízet to, co jsi zasel! Ale to nemá nic společného s tvým spasením. Když jsi zrozen z Ducha Božího, máš věčný život a nemůžeš již zemřít stejně tak, jako Bůh nemůže zemřít. Stáváš se částí Boha, jsi synem Božím.

Narodil jsem se jako Branham. Vy mě můžete nazývat nějakým jiným jménem. Prostě jiným jménem; ale to ze mě neudělá nikoho jiného - stále zůstávám Branhamem. Narodil jsem se Branhamem a vždycky Branhamem zůstanu. Může se stát, že někdy mohu být zmrzačený, mohu být zdeformovaný artritidou nebo se mi může přihodit autonehoda a zřídí mě tak, že budu zcela roztrhán, že budu vypadat jako nějaké zvíře, ale stále budu Branhamem. Proč? Protože mám uvnitř Branhamovu krev.

A to je právě to, čím jste vy. Tak dlouho, dokud vás Bůh učinil... Nuže, zapamatujte si, nemluvím k těm, kteří se nacházejí vně Krista; mluvím k těm, kteří se nacházejí v Kristu. A jak se můžeš dostat do Krista? Jedním Duchem. Velikými písmeny D-U-CH... což znamená „jedním Svatým Duchem jsme všichni vekřtěni do jednoho těla.” A jak se dostaneme dovnitř? Vodním křtem? Ó, jak já s vámi baptisté a Církvi Kristova nesouhlasím. Nikoliv vodním křtem, v žádném případě! I. ke Korintským 12 říká: Jedním Duchem, (Duchem Svatým) jsme uvedeni do tohoto těla a jsme prostě v takovém bezpečí, jako to tělo. Bůh to zaslíbil.

Jak by mohl Bůh někoho odsoudit znovu, když On šel na Golgotu? On šel nahoru na Golgotu, On byl zbitý, potřený. On nebyl schopen uzdravovat, sotva mohl ze sebe vyrazit nějaké slovo. A proč? Měl na sobě hříchy tohoto světa. Ne kvůli tomu, že On byl hříšníkem, ale byl učiněn hříchem za mě a za tebe. Všechny hříchy tohoto světa, počínaje Adamem až do Jeho příchodu, byly vloženy na jeho bedra. A Bůh netrestal svého Syna. On trestal hřích. Vidíte, jak hrozné to bylo? On činil usmíření. On klestil cestu úniku pro všechny, o kterých Bůh na základě svého předzvědění věděl, že přijdou.

Nuže, tedy, potom když jste... Jedním Duchem jsme vekřtěni do tohoto těla- jednoho těla, kterým je Kristus a jsme navěky v bezpečí. Nuže, zdá se, že právě zde to může podivně zasáhnout, obzvláště věřící přidržující se arminianismu; totiž oni musí dělat něco sami (o sobě), aby si to zasloužili nebo udělat něco záslužného. Ale jak to může probíhat současně prostřednictvím dvou různých věcí? Je to buď skrze milost nebo skrze skutky, jedno, nebo druhé. Nemůže to být obojím... to jsou dvě různé věci; to se musí stát pouze díky jedné jediné věci.

Já zde prostě nemohu vidět nic víc než milost Boží. Je to moje přesvědčení. Vždycky jsem věřil v milost. To, co vidím u sebe je skrz na skrz milost, to je všechno. To není... Dokonce i ve svém vlastním životě, když jsem byl chlapcem, nemohl jsem vidět nic jiného kromě milosti, milost. Oni říkají: „Jestli mě podrbeš po zádech, já tě podrbu taky.” To je hrozné přirovnání. Vždyť nezáleží na tom, jestli mě podrbete nebo ne; pokud chcete podrbat, já vás každopádně podrbu. Vidíte? Milost. Ano, prosím. Pohleďte, milost působící skrze lásku. Pokud to potřebuješ, (i kdybys pro mě nic neudělal; to s tím nemá nic společného, ale pokud to potřebuješ, já to tak či onak udělám). Milostí, protože ty tuto věc potřebuješ.

Já zde prostě nemohu vidět nic víc než milost Boží. Je to moje přesvědčení. Vždycky jsem věřil v milost. To, co vidím u sebe je skrz na skrz milost, to je všechno. To není... Dokonce i ve svém vlastním životě, když jsem byl chlapcem, nemohl jsem vidět nic jiného kromě milosti, milost. Oni říkají: „Jestli mě podrbeš po zádech, já tě podrbu taky.” To je hrozné přirovnání. Vždyť nezáleží na tom, jestli mě podrbete nebo ne; pokud chcete podrbat, já vás každopádně podrbu. Vidíte? Milost. Ano, prosím. Pohleďte, milost působící skrze lásku. Pokud to potřebuješ, (i kdybys pro mě nic neudělal; to s tím nemá nic společného, ale pokud to potřebuješ, já to tak či onak udělám). Milostí, protože ty tuto věc potřebuješ.

-----
A v Jeho nitru se dále nacházel atribut Spasitele. Jak mohlo jedno z těchto stvoření, jestliže neexistoval žádný hřích nebo hříšné myšlenky, jak mohl být někdo z nich ztracený? To nebylo možné. A tak zde muselo být učiněno něco, co mohlo být ztraceno, aby se On mohl stát Spasitelem. On byl ve svém nitru Uzdravitelem. Věříte, že On je Spasitelem? Věříte, že On je Uzdravitelem? Dobrá, ale co, jestliže neexistovalo nic, co by mohlo být spaseno nebo uzdraveno? Vidíte, a tak se zde muselo ukázat něco, co bylo učiněno takovýmto způsobem.

Nuže, On to tak nikdy neudělal, ale postavil člověka na základě svobodné mravní volby: „Jestliže si zvolíš toto, budeš žít. Jestliže si zvolíš tamto, zemřeš.” A každý člověk přicházející na svět, je na tom stále stejně. Bůh skrze své předzvědění věděl, kdo to bude a kdo ne.

-----
A proto, nyní, Bůh uvádí do pořádku... On již projevil Sám sebe, On je Bohem. On již projevil Sám sebe, jako Spasitele. Člověk byl ztracený a On jej spasil. On již projevil Sám sebe, jako Uzdravitele. Nezáleží na tom, co lidé říkají, čím On je; On je každopádně tím stejným. On je Uzdravitelem, On je Spasitelem, On je Bohem, On je věčný a má určitý záměr. Jeho záměrem bylo od počátku učinit stvoření, které by Ho milovalo a uctívalo.

A On učinil stvoření a ta stvoření padla. A pak Bůh svou nekonečností pohleděl dolů skrze tok času a uviděl každého člověka, který kdy bude spasený. Každého člověka. On to věděl na základě předzvědění. A proto, jestliže na základě předzvědění věděl, kdo bude spasený a kdo spasený nebude, mohl předurčit. To slovo není konec konců tak špatné, že ne? On mohl předurčit, predestinovat, protože věděl, kdo to bude a kdo ne. A proto, aby uchopil ty, kteří to budou, musel vykonat usmíření za jejich hříchy. (Ó, a pokud to bude možné, chceme se k tomu vrátit, je to o několik veršů níž.) On nás předurčil k věčnému životu věda, že ti, kteří všechno odloží stranou... bez ohledu na to, jak lhostejné to bude vypadat vzhledem k dětem tohoto světa, pro ně to nebude mít stejně žádný význam, protože tyto jsou Božími dětmi.

A Bůh je povolal. A poslal Ježíše, aby se Jeho krev mohla stát usmířením, usmíření krví, dokonat usmíření, abychom mohli být očištěni, čili přijati. Proces neustálého očisťování... Ne pouze jednou, během nějakého probuzení, ale Ten stále žijící se přimlouvá, aby křesťan mohl být udržován v čistotě dnem i nocí. Tam na kříži je krev Ježíše Krista, která nás činí přijetí schopnými v Boží přítomnosti a očisťuje nás ustavičně dnem i nocí od všelikého hříchu. A my jsme v tom pevně ukryti. A jak jsme ukryti? Duchem Svatým, v tom těle Pána Ježíše a jsme bezpeční. „Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.” Neexistuje už žádný soud! Křesťan nepůjde na soud. Kristus tam šel za něho! Můj Obhájce zaujal mé místo. On mě obhájil kvůli mé neznalosti. On řekl Otci, že jsem nebyl hoden, že jsem byl prostě neznalý. Ale On mě miloval, On zaujal mé místo, obhájil můj případ a dnes jsem svobodný! Ano, prosím. A On prolil svou krev a obětoval ji za naše hříchy.

-----
A pak adopce, umístění. Nuže, Boží dobrota musí působit; a nyní, kdyby se mi to podařilo do vás dostat, pak budeme moci začít rovnou v pátém verši, který bych chtěl přečíst:
Podle zalíbení své vůle nás předurčil k přijetí za své syny skrze Ježíše Krista...
Je to Boží zalíbení- konat Jeho vůli- adoptování, přijímání za syna, umísťování na pozici. Nuže, co On dělá? On umisťuje svou církev. Zaprvé, On povolal svou církev z metodistů, presbyteriánů, luteránů, baptistů - povolává je. Co udělal potom? Posílá Ducha Svatého a uděluje jim křest Duchem Svatým.

Přál bych si, abyste vy, letniční lidé, to odstranili (ten názor) ze svých srdcí. Letnice to není denominace; Letnice, to je prožití. To je Duch Svatý. To není organizace. Ducha Svatého nemůžete zorganizovat. On nebude za tím stát. Nyní máte organizaci, kterou tak nazýváte, ale Duch Svatý rovnou odchází a nechává vás sedět přímo tam, kde jste a pokračuje dál. Vidíte? Letnice, to není organizace; Letnice to je prožití.

-----
Nuže, umístění syna. Zaprvé, když chlapeček přišel do rodiny, on se stal synem, ale pak shledáváme, že jeho chování je tím, co ho umisťuje do jeho adopce- zda se choval správně či ne. A tak je to s letničními... Nuže, dovolte mi poukázat na to, že Letnice nejsou denominací. Kolik z vás je zde přítomných baptistů, kteří jste byli baptisty a obdrželi jste Ducha Svatého? Dovolte, abychom viděli vaše ruce. Vidíte? Kolik z vás metodistů, kteří jste zde, přijalo Ducha Svatého? Zvedněte vaše ruce? Kolik z vás zde přítomných nazarejců přijalo Ducha Svatého? Zvedněte vaše ruce. A presbyteriánů, kteří přijali Ducha Svatého? Vidíte? Luteránů, a z jiných denominací, kteří vůbec nepatřili k letničním, pouze patří k nějaké denominaci a přijali Ducha Svatého? Rád bych viděl vaše ruce. Vidíte? Tak tedy, Letnice, to není denominace; to je prožití.

Nuže, Bůh vás přijal do tohoto Kristova těla. Nuže, co On tím chtěl docílit? Když jste se osvědčili, když jste se posvětili správným chováním, poslušenstvím Duchu Svatému bez ohledu na to, co říká tento svět...

-----
Vy i nadále používáte jména Otce, Syna a Ducha Svatého při křtu, zatímco nemáme ani drobet písma, abychom to podložili Biblí. Přál bych si, aby nějaký arcibiskup nebo někdo jiný mi ukázal, jestli byl někdy někdo v Bibli pokřtěn ve jméno Otce, Syna a Ducha Svatého. Přál bych si, aby mi to někdo ukázal, jestli byl někdo pokřtěn jinak, než na Ježíšovo jméno. Následovníci Jana nebyli pokřtěni... oni byli pokřtěni ve víře, že On přichází. Ale oni nevěděli, kým On byl. Ale jakmile to rozpoznali, museli přijít a být znovu pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Přál bych si, aby někdo... Ptal jsem se na to ve Sborech Božích a jiných kazatelů, baptistů, presbyteriánů a jiných. Ó, ale oni se o tom nechtěli bavit. Ale rád bych to viděl z písem.

A pak, že jsem fanatik, och, že jsem blázen, že jsem na hlavu padlý, že jsem šílenec, pouze kvůli tomu, že se vám snažím říci pravdu. Je to tak, bratři, namouduši. Jestliže je člověk úplně vydán Bohu, pak je Mu vydán se vším všudy. [Poznámka 1: V originálu jsou příslovečně vyjmenovány části pušky: zámek, závitnice a hlaveň.] Vy jste odstaveni stranou. Vy jste jiným stvořením.

Mnozí jsou povoláni; málo je vyvolených. Ano... mnozí lidé jsou povoláni. Vy cítíte volání ve svých srdcích. „Ano, já vím, že Bůh mě miluje, já věřím, že On to dělá.” Ale, bratře, budeš zatracen stejně tak, jako ti ostatní, protože mnozí z nich onoho dne přijdou a budou říkat: „Pane, já jsem ve Tvém jménu vymítal ďábly. Já jsem konal ve Tvém jménu všechno možné. Já jsem konal uzdravovací bohoslužby. Já jsem kázal Evangelium. Já jsem vymítal ďábly.” A Ježíš řekne: „Odejděte ode mne, nikdy jsem vás neznal, pokrytci. To je ten, který činí vůli mého Otce.” A proč to lidé nemohou vidět? Nuže, vím, že to je proti srsti, ale nerad bych ranil. Nechtěl bych jednat tímto způsobem, bratři, ale já...

Připadá mi, že jsme, že se nacházíme v čase konce a Bůh koná adopci, umisťuje pozičně v církvi, v Kristově těle svou... Nuže, nebude jich příliš mnoho, kteří tam budou umístěni. Chtěl bych vám to zdůraznit hned na počátku. Dobrá, vy říkáte: „Ó, dobrá, bude jich tam veliký počet.” Ale On měl na to šest tisíc let, aby je odtamtud vytáhl. Zapamatujte si, přichází vzkříšení a my budeme vychváceni spolu s nimi. Bude jich pouze několik. Rozumíte? A vy ihned prozkoumejte své spasení. Zpytujte se a přesvědčte se, jestli nejste na omylu. Vidíte? Pohleďte, v čem to vězí. Vím, že je to tvrdý oříšek, ale, bratře, to je pravdivé. Je to Boží pravda. Adopce!

-----
Adopce, umístění na pozici! A kde? Ukažte mi, kde oni jsou? Bůh povolává svoje děti stranou, skrze zjevení. Oni ohledně toho nemusí říct ani jedno slovo; prostě vidíte, že se něco stalo. Umístění na pozici svého syna, přivedení ho do patřičného řádu, přesně tak, pomocí těch samých věcí a on... On má stejnou autoritu, jeho slovo je stejně tak závazné jako archandělovo- dokonce lepší. Ten syn byl adoptován, byl postaven na vznešené místo, byl tam dosazen, jeho šat byl změněn, jeho barva. Otec provádí ceremonii, říká: „To je můj syn, od nynějška bude správcem; on je správcem, on je nad celým mým dědictvím. Vše, co mám, patří jemu.” Je to tak.

Přečtěte si celý účet v... Adopce 3.

Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,

Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.

Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.

Galatským 4:1-3