Adopce 2.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v...
Adopce 2.

Věříme tomu? Nevím, co bych si počal, kdybych nebyl křesťanem. Já bych to prostě již déle nezvládl. Není nic, pro co žít, jedině pro spasení druhých. To je to nejlepší, o čem vím. Nuže, dnes večer bychom se chtěli vrátit trochu zpět, do předchozí lekce. A dnes večer se pokusím přečíst, pokud to bude možné, celou kapitolu. A v neděli ráno… bych s tím chtěl přijít znovu; v neděli ráno i večer, pokud to bude v pořádku a chtěl bych se dostat do tohoto umístění; a přál bych si, aby to církev uviděla. Ó, najít svou vlastní pozici, to je slavná věc! A nikdo nemůže udělat nic, jestliže nerozpozná přesně to, co má dělat.

Co kdybyste měli jít na operaci... a tam by přišel nějaký mladý doktor, který se právě vrátil ze školy a ještě nikdy předtím neoperoval. Ač je mladý a šikovný, ať má hladce učesané vlasy ať je skvěle oblečený, a umí hezky mluvit, a tak dále. Ó, on by řekl: „Nabrousil jsem nože, sterilizoval jsem nástroje a ostatní věci.” Ale vy byste z toho určitě měli hrůzu. Já bych raději viděl starého lékaře, který předtím prošel mnoha operacemi, než bych se jím nechal operovat. Přál bych si, aby to nebyl někdo čerstvě vystudovaný, přál bych si, aby to byl někdo zkušený. A ten nejzkušenější, o kterém vím a kterého vzývám tohoto večera, je Duch Svatý. On je tím velikým Božím Lékařem a velikým Učitelem.

-----
Nuže, naše Písmo dnes večer se tyká rozdělování... Kniha k Efezským je knihou Jozue Nového zákona. To je rozdělování a uspořádání těch přemožitelů. Nuže, tak bych chtěl během několika minut vytvořit jisté pozadí a prostor předtím, než začneme číst, a chtěli bychom začít od 3. verše. Nuže, minulou neděli večer jsme se dozvěděli, že Bůh ve Starém zákoně dal Izraeli zaslíbení o zemi odpočinutí. Protože oni se stali poutníky a tuláky. A nacházeli se v zemi, která jim nepatřila, a Bůh jim zaslíbil skrze Abrahama, že bude pobývat... že jeho semeno bude pobývat čtyři sta let uprostřed cizího národa a bude s ním špatně zacházeno, ale mocnou rukou bude vyvedeno do dobré země oplývající mlékem a medem.

A tak nyní, když se přiblížil čas naplnění zaslíbení, Bůh vzbudil někoho, aby je přivedl do této země. Kolik z vás dnes večer v této třídě ví, kdo to byl? Mojžíš. Všimněte si, pravdivý, skutečný předobraz toho našeho, který nám byl dán, aby nás zavedl do zaslíbené země- Krista. Nuže, my máme zaslíbení, protože naším zaslíbením je duchovní odpočinutí, zatímco jejich bylo odpočinutí tělesné. A tak oni šli do země, o které by mohli říci: „To je naše země, už déle nejsme tuláky, můžeme se usadit natrvalo, to je naše země, zde máme odpočinutí. Zasejeme naše semeno, zasadíme vinice a budeme jíst z našich vinic. A pak, až náš život pomine, zanecháme to našim dětem.”

-----
Všimli jste si Mojžíše, toho velikého divotvůrce, který vedl Izrael skrze tuto zem a přivedl je k zaslíbené zemi, ale nerozdělil jim jejich dědictví? On jim nedal jejich dědictví. On je přivedl nahoru k této zemi, ale Jozue lidem tuto zem rozdělil. Souhlasí to? A Kristus přivedl církev na to místo, kde bylo pro ně připraveno jejich vlastnictví, bylo jim třeba ještě překročit Jordán, ale Duch Svatý je ten, který církev uvádí do pořádku. Dnešní Jozue, uvádí řád do církve, každému jednomu dává dary, místo a pozici. A On je Božím hlasem promlouvajícím k tomuto vnitřnímu člověku, který byl zachráněn Kristem: Duch Svatý.

Nuže, mohli jste si z toho tak hodně vzít. Chtěli bychom přejít do knihy k Efezským. Nuže, stejným způsobem On umisťuje na pozici církev- tam, kam ona patří. Nuže, Jozue je umístil v přirozené zemi. A nyní Duch Svatý umisťuje církev na pozici, do země, ve které- na pozici, kam patří, kde je jejich dědictví.

Nuže, ta první věc, nad kterou se on zde zamýšlí, komu určuje svůj dopis- Pavel. Za chvíli to uvidíme, jak mu bylo celé toto tajemství zjeveno- ne v nějakém semináři, ne skrze nějakého teologa, ale bylo to Božské zjevení Ducha Svatého, které Pavel obdržel od Boha. On si byl vědom toho, že toto Boží tajemství, jak on řekl, bylo skryto od založení světa a bylo mu zjeveno Duchem Svatým... A Duch Svatý uprostřed lidí uvádí jednoho každého do pořádku, umístil církev na její pozici.

-----
Ale pro ty lidi, kteří jsou zvenčí Kanaánu, oni o tom nic neví, oni stále bloudí. Já nemohu říct, že to nejsou dobří lidé, tohle neříkám. Já nemohu dokonce říct, že lidé v Egyptě nejsou dobrými lidmi. Ale dokud oni nevejdou do svého vlastnictví... A to vlastnictví, které... To zaslíbení bylo dáno církvi a to není přirozená země, ale duchovní země, protože my jsme královským kněžstvem, svatým národem. A tak to je královské kněžstvo- svatý národ, zvláštní lid, vyvolaný, vyvolený, vybraný a postavený stranou- a pak pro něj celý ten vnější svět je mrtvý, a my jsme vedeni Duchem. Synové a dcery Boží jsou vedeni Duchem Božím, ne člověkem, nýbrž Duchem!

-----
Celé stvoření s napětím očekává a vyhlíží zjevení. Podívejte- zjevení! Co to je zjevení? Uvedení ve známost! Celý svět, mohamedáni, tam daleko, oni na to očekávají. A všude dokola, na každém místě, oni to vyhlížejí. „Kde jsou tito lidé?” My jsme měli... Měli jsme- prudký valící se vítr, měli jsme hromy a blesky, měli jsme olej a krev. Měli jsme všechny druhy těchto věcí; ale opomenuli jsme uslyšet ten nepatrný, tichý, jemný Hlas, který tak přitahoval proroka, že se ovinul pláštěm, vystoupil, a řekl: „Zde jsem, Hospodine.” Vidíte?

-----
Když jsme v Kristu, pak máme duchovní požehnání; když jsme mimo Krista, máme pouze senzace. V Kristu máme pozitivní požehnání. Ne nějaká vytvořená náboženství, ne nějaký podvod, ne nějaké předvádění se. Ale tak dlouho, jak se snažíte tvrdit, že jste v zaslíbené zemi a nejste tam, vaše hříchy vás určitě najdou. A tu první věc, kterou poznáte, zjistíte, že se v tom všem plácáte, (jak bychom to nazvali světským výrazem) vybabřete se. Přesvědčíte se o tom, že nemáte to, o čem mluvíte. Ale když jste v Kristu Ježíši, On vám zaslíbil nebeský pokoj, nebeská požehnání, nebeského Ducha, to všechno je vaše. Nacházíte se v zaslíbené zemi a v plném vlastnictví všeho. Amen. Ó, jak nádherné! Ach, studujme tedy dál. Poněvadž nás vyvolil... Nuže, zde je místo, o které církev tak těžce klopýtá. Poněvadž nás vyvolil v něm... V kom? V Kristu.

-----
Nuže, jednou večer... nebo ráno, asi v sedm hodin, když Duch Svatý svou dobrotou a svou milostí mě vzal z tohoto těla (Věřím tomu; neříkám ani ano, ani ne.), vstoupil jsem do této země a spatřil jsem tyto lidi, a oni byli všichni mladí. A viděl jsem ty nejhezčí lidi, jaké jsem kdy ve svém životě viděl. A On mi řekl: „Některým z nich bylo devadesát let. To jsou ti tebou obrácení. Není tedy divu, že volají: ‚Můj bratře! Můj bratře!'”   [Viz: Smrt. Co pak?]

-----
Jak jsme k tomu přišli? Odkud to můžeme vědět? Bůh nás předurčil před založením světa. Koho? Ty, kteří jsou v zaslíbené zemi.
... podle zaslíbení své vůle nás předurčil k přijetí za své syny skrze Ježíše Krista... ke chvále slávy své milosti, [Abychom Ho mohli oslavovat, jak On řekl. Hle, kým On je, Bohem; a my Ho chceme oslavovat.] slávy své milosti, kterou nás poctil v tom milovaném. [Byli jsme přijati v Kristu.] V něm máme skrze jeho krev vykoupení, totiž odpuštění h-ř-í-ch-ů...

Musím se vrátit zpět k adopci, ale chtěl bych se zde na okamžik zastavit u slova hříchy. Hříchy, všimli jste si toho? Víte, že Bůh neodsoudí hříšníka za to, že hřešil? On ho odsuzuje za to, že je hříšníkem. Jestliže hříšník kouří cigáro, On ho za to neodsoudí; ale on je každopádně hříšníkem. Rozumíte? On nemá žádné hříchy, ten hříšník. On je pouze hříšníkem. Rozumíte? On nemá žádné hříchy. Ale vy máte hříchy, vy, jenž jste křesťané. Všímáte si toho zde, že On promlouvá k církvi? Chce ji udržet na správné linii. Vidíte? Rozumíte? „Odpuštění hříchů,” h-ř-í-ch-ů. My pácháme hříchy, ale hříšník je pouze hříšníkem. Bůh mu to neodpouští...

-----
A tak hříchy, h-ř-í-ch-y, máme odpuštění našich hříchů skrze Jeho co? Krev, tuto vzácnou krev.
... podle bohatství jeho milosti...
A jak to obdržíme? Protože jsme toho byli hodni, udělali jsme něco, aby naše hříchy mohly být odpuštěny? Jeho čím?
...milostí;
Ó, aj! Nemohu ve svých rukou přinést nic, Pane. Nemohu udělat nic, není zde prostě nic, co bych mohl učinit. Hleďte! On mě předurčil, On mě povolal, On mě vybral. Já jsem si Ho nikdy nevyvolil. On mě vyvolil, On vyvolil tebe, On vyvolil nás všechny. My jsme si Ho nevyvolili. Ježíš řekl: „Vy jste si mě nevyvolili, já jsem vyvolil vás.” On řekl: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jedině když ho nejprve přitáhne můj Otec a všechny, které mi dal Otec, přijdou ke mně. A nikdo z nich nebude ztracen, vyjma syna zatracení, aby se naplnila Písma.” Vidíte? A On zde řekl: „Všichni, které mi dal Otec, přijdou ke mně.”

-----
Předurčil nás k- k... Co znamená to písmeno k, to písmeno k? To znamená něco, k čemu se chceme dostat, k. „Jdu směrem k prameni. Jdu ke křeslu.” Bratře Humesi, pochopil jsi to? „Jdu ke kazatelně.” Nuže,
Podle zalíbení své vůle nás předurčil k přijetí za své syny skrze Ježíše Krista, Jak veliké zalíbení? Čí zalíbení to bylo, čí dobrota? Jeho vlastní. Jeho vlastní zalíbení, z Jeho vlastní vůle.

Nuže, co tedy znamená adopce? (Tedy, dovolte mi se k tomu dostat. Nevím jestli... Asi mi bude chybět čas, abych tím prošel. Ale každopádně bych se chtěl o tom zmínit. A jestliže ohledně něčeho z tohoto poselství vyvstane nějaká otázka, můžete se mě zeptat formou zprávy, jakkoliv.) Poslyšte. Vaše adopce to není vaše narození. Vaše adopce, to je vaše umístění. Když jste byli znovuzrozeni (tuším, že je to u Jana 1:17), když jsme byli zrozeni z Ducha Božího, jsme syny Božími. Ale my jsme byli předurčeni. Nuže, hle, kam se vás budu snažit dostat, do toho synovství těch posledních dnů. Rozumíte? My jsme předurčení... k adopci. Aj!

Nuže, zde to máme. Nuže, tu je něco, co může trochu ranit Letniční. Oni říkají: „Já jsem se znovuzrodil! Sláva Pánu, obdržel jsem Ducha Svatého!” To je skvělé. Jsi Božím dítětem. To je v pořádku. Ale přesto to ještě není to, o čem hovořím. Vidíte, vy jste byli předurčeni k adopci. A adopce znamená umístění syna.

Podívejte, kolik z vás zná pravidla adopce ze Starého zákona? Samozřejmě vy jste... Pohleďte. Narodil se syn. (Domnívám se, že jsem to už řekl v některém kázání. Vzpomínáš si Gene, které to bylo? Je to na pásce. Ó, co to bylo? Já jsem se už o tom zmínil. Ó, ano, máme to. „Jeho poslouchejte.” „Jeho poslouchejte”-adopce dětí.)

Nuže, ve Starém zákoně, když se v rodině narodilo dítě, ono bylo dítětem od narození. Protože se narodilo ze svých rodičů, byl to syn, který patřil k této rodině a dědic všech věcí. Ale tento syn byl vychováván nějakým poručníkem. Galatským pátá kapitola, sedmnáctý až dvacátý pátý verš. V pořádku. On byl vychováván poručníkem, vychovatelem, učitelem.

-----
Vejít do zaslíbené země. Jak tam tedy vejdeme? Jsme k tomu předurčeni. Církev, skrze Boží předzvědění předurčil k čemu? Ke své cti, skrze svou milost, ke slávě a uctívání a zvelebení a Boží slávě. Tatínek, sedící tam někde daleko na počátku, Ten samo existující, okolo Něho se nenacházelo nic, On si přál něco, co by Ho uctívalo, a tak On předem ustanovil a předurčil církev, a před založením světa vložil jejich jména do Beránkovy knihy života, když On byl zabitý před založením světa; aby se oni mohli zjevit k Jeho slávě a k Jeho cti na konci času, kdy všechny věci On shromáždí v tomto jednom muži, Kristu Ježíši. Fíííí! Sláva! To je to. To je přímo tam, můj bratře, sestro. Nikdy se z toho místa nepohni.

Bůh tě povolal skrze svoji vyvolující milost; Bůh skrze svou volbu milosti tě posvětil; Bůh svou volbou milosti a skrze svou moc tě pokřtil a umístil tě do této země odpočinutí. Ti, kteří vešli do toho odpočinutí, upustili od svého scházení z pravé cesty. Oni odpočinuli od svých vlastních skutků, stejně tak, jako Bůh odpočinul od svých. Oni prožívají nevýslovnou radost plnou slávy! V nich vzkvétá strom života. Mají shovívavost, jemnost, dobrotu, trpělivost, víru, krotkost, jemnost, a tak dále. V nich vzkvétá strom života, protože jejich naděje je zakotvena v Kristu Ježíši a svědectví Ducha Svatého se dosvědčuje pomocí znamení a zázraků, které provázejí tyto věřící. „Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení.” Když jdou kolem, uzdravují nemocné, vymítají ďábly, mluví novými jazyky, mají vidění, ó, oni chodí s Bohem, oni mluví s Bohem. Žádný ďábel jimi nemůže pohnout. Oni jsou vytrvalí a vyhlížejí lepší místo. Zapomínají na věci, které jsou za nimi a usilovně chvátají k tomu znamení vysokého povolání v Kristu Ježíši. Je to tak. Jak to je. To je církev!

Přečtěte si celý účet v... Adopce 2.

Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.

Římanům 8:19-21