Efezským je protějškem knihy Jozue.
<< předchozí
příští >>
Adopce 1.
William Branham.Přečtěte si celý účet v...
Adopce 1.Nyní, kniha Efezským, jak jsem již řekl, podle mého názoru je to jedna z největších knih Nového zákona. Ona nás vede kupředu. Zatímco kalvinismus nás posadil na jednu větev a arminianismus na druhou, kniha k Efezským to dává dohromady a pozičně umisťuje církev. Nuže, přirovnal jsem to ke knize Jozue. Jestliže si všimnete, Izrael byl vyveden z Egypta a existují tři etapy jejich poutě. Jedna etapa, to byl odchod z Egypta. Následující etapa, to byla poušť. A ta další etapa, to byl Kanaán.
Nuže, Kanaán neznázorňuje věk Milénia. On znázorňuje věk vítězů, časové období vítězů, protože v Kanaánů zabíjeli a pálili a zabírali města. Ale v Miléniu už nebude žádná smrt! Ale to působí ještě něco, to vede k ospravedlnění vírou poté, když jsme uvěřili v Mojžíše a opustili Egypt. K posvěcení, skrze následování ohnivého sloupu a smíření skrze obětního beránka na poušti. A pak vejíti do země, která byla zaslíbena.
Nuže, čím je ta zaslíbená země pro Novozákonního věřícího? Tím zaslíbením je Duch Svatý. „I stane se potom (Joel 2:28), že vyleji z Ducha svého na všeliké tělo a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše. Nýbrž i na služebníky a služebnice v těch dnech vyleji z Ducha svého. A ukáži zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a sloupy dýmové.” A Petr, když vzal tento text a kázal o Letnicích, řekl: „Dělejte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění...”- to znamená prominout, odpustit, odstranit všechna minulá přestoupení.
Všimli jste si Jozueho předtím, než oni přešli Jordán, Jozue řekl: „Projděte středem tábora a očistěte vaše oděvy a posvěťte se každý jeden z vás, ať žádný muž nepřistupuje ke své ženě, protože za tři dny spatříte Boží slávu.” Vidíte? To je proces přípravy ke zdědění zaslíbení. Nuže, to zaslíbení pro Izrael bylo... Bůh dal Abrahamovi zaslíbení, Palestinskou zemi a ona měla být jejich dědictvím na věky. Oni v té zemi měli zůstávat napořád.
Nuže, oni procházeli těmi třemi etapami, než přišli do této zaslíbené země. Nuže, sledujte, je to dokonale znázorněno v Novém zákoně. Nuže, jak jsem již řekl, to nesouhlasí s některými z vašich názorů. Někteří z vás, z vzácných nazarejských lidí, církev Boží a tak dále, nenechte se tím ranit, ale jen sledujte pozorně a pozorujte tyto předobrazy. Pozorujte a dívejte se, jestli každé jedno místo nezapadá přesně a dokonale.
Existovaly tři etapy tamté pouti stejně tak, jak existují tři etapy této pouti. Protože my jsme ospravedlnění vírou, když jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, když jsme vyšli a opustili Egyptskou zemi. A pak jsme se posvětili skrze oběť Jeho krve, pak jsme byli obmyti z našich hříchů a stali jsme se poutníky a příchozími, kteří tvrdí, že hledají zemi, přicházející město, neboli zaslíbení. Stejně tak to udělal Izrael na poušti, oni tam byli příchozími, oni neměli místa odpočinutí, putovali noc za nocí a následovali ohnivý sloup, ale nakonec došli do zaslíbené země, kde se usadili.
To je tam, kam spěje věřící. Nejdříve přichází k tomu, že uznává, že je hříšníkem; pak je oddělen vodou, omyt vodou skrze krev,... nebo raději omytí vodou Slova, věří v Pána Ježíše Krista. Pak ospravedlněn vírou, stává se toho účastníkem a má pokoj s Bohem skrze Krista, je pokřtěn ve jméno Ježíše Krista a byl připuštěn na tuto cestu. Pochopili jste to? Na tuto cestu! Pak se stává příchozím a poutníkem. Je na cestě - kam? Do zaslíbení, které dal Bůh.
Izrael ještě neobdržel zaslíbení, ale oni byli na své cestě. Ale bez vyvolávání... Prosím, pochopte to. To je právě to místo, kde vy, nazarejci a poutníci svatosti, klopýtáte. Protože Izrael, když oni přišli k místu Kádes Barnea, když ti špehové prošli tu zem a řekli: „Tato země je veliká.” Ale někteří z těch, kteří se vrátili, řekli: „Nemůžeme ji zabrat, protože tam jsou ohrazena města a tak dále.” Ale Jozue a Kálef se postavili a řekli: „My jsme víc než schopni zabrat tuto zemi!” Protože na základě jejich již podepsaného přísežného prohlášení věřili ve dva skutky milosti, totiž v ospravedlnění a posvěcení, a nemohli se pohnout ani o kousek dál. A poslyšte, celé toto pokolení zahynulo na poušti. Ale tito dva došli do zaslíbené země a přinesli odtamtud důkazy, že to byla dobrá země a že oni byli více než schopni ji zabrat, protože to bylo Boží zaslíbení. A tak místo toho, aby tito lidé spěchali kupředu a přijali Ducha Svatého, mluvili v jazycích, přijali Boží moc, křest Duchem Svatým, znamení, zázraky, divy; oni padli, protože zakopli o své tradiční nauky. A co se s nimi stalo? Oni v této zemi zahynuli! Je to tak.
Ale ti věřící, ta Kálefova a Jozueho skupina, oni pokračovali dál do zaslíbení, postupovali do této země, až tuto zemi zabrali a usadili se v ní jako ve svém vlastnictví. A tak se nikdy nezastavujeme u ospravedlnění a posvěcení. Jdeme ke křtu Duchem Svatým. Nezastavme se u toho, že jsme uvěřili v Pána Ježíše a že jsme byli pokřtěni. Nezůstaňme stát, protože On nás očistil ze života hříchu. Ale teď se probíjejme dál, do pozice, k zaslíbení křtu Duchem Svatým. Protože Petr o Letnicích řekl: „To zaslíbení totiž platí vám i vašim dětem i všem, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh.”
A tak epištola k Efezským nás zde pozičně staví, stejně tak jako tehdy Jozueho. Všimněte si, poté, když Jozue přešel na druhou stranu do této země a zabral tuto zemi, potom ji rozdělil: „Efraima zde a Manesese tu a toho sem a Gáda tam a Benjamina zde.” On rozdělil tuto zemi.
A všimněte si! Ó, jak to hoří v našich srdcích! Každá jedna z těch hebrejských maminek, která rodila své děti, ona vyřkla ve svých porodních bolestech právě to místo, kde oni budou umístěni na svých pozicích v zaslíbené zemi. Ó, to je veliké studium! Kéž bychom mohli jenom do toho důkladněji vejít, ale to by nám zabralo hodiny a hodiny... Jednou, až budeme mít hotovou naši modlitebnu, rád bych se sem vrátil a věnoval se celý měsíc nebo dva, abychom mohli zůstat u toho tématu. Sledujte jak ony, každá jedna z těch maminek, když ona vyřkla „Efraim,” ve svých porodních bolestech, umístila ho tam, kde jeho nohy budou spočívat na naftě. Přesně, každý jeden z nich se ocitnul tam, kde...!
A Jozue, aniž by o tom věděl, ale pod inspirací, vedený Duchem Svatým, poté, co se nacházeli v zaslíbené zemi, udělil každému člověku jeho zaslíbení přesně tak, jak Duch Svatý zaslíbil tenkrát při jejich narození.
A hle, jak Bůh některé ustanovuje ve své církvi? Rovněž skrze porodní bolesti... Ó, ony jsou někdy strašné. Když církev vzdychá pod pronásledováním vnějšího světa a věří v Pána Ježíše, že zaslíbení Ducha Svatého je tak skutečné pro nás, jako bylo o Letnicích, oni sténají a vzlykají v porodních bolestech! Ale když se narodí, oni jsou narozeni a umístěni na pozice do Božího království a pak Duch Svatý ustanovuje v církvích některé apoštoly a jiné proroky a jiné učitelé, některé pastýře, některé evangelisty. Pak On tam umisťuje ty, kteří mluví v jazycích a mají výklad jazyků a poznání a moudrost a dary uzdravení a zázraky všeho druhu.
Kde církev je... Nuže, dělám to cílevědomě, církev se vždycky snaží nebo pokouší zaujmout místo toho druhého. Ale nedělejte to! Vy nemůžete pěstovat kukuřici na Efraimově pozemku, jestli jste Manassesem. Musíte zaujmout své vlastní místo v Kristu, musíte přijmout vlastní pozici. Ó, to je hluboké a bohaté, když se tam dostaneme, jak Bůh umisťuje jednoho v církvi, aby mluvil v jazycích, jiného... Nuže, byli jsme častokrát vyučování: „Všichni musíme mluvit v jazycích.” To není správné. „My všichni to musíme dělat.” Ne, nikoliv. Nikdy všichni nedělali jednu věc, ale každý jeden byl...
Každý... Ta země byla dána a rozdělena pod inspirací. A každý jeden... Mohl bych vzít místa písem a ukázat vám přesně, že on je umístil na těch místech, o kterých se opravdu předvídalo, že budou na svých pozicích; a jak ty dvě a půl pokolení měly zůstat za řekou, jak jejich maminky vyřkly při jejich narození- a co o každém tom místě předpokládaly, že bude.
A poté, když se jednou ocitnete uvnitř, to ještě vůbec neznamená, že jste zproštěni války. Stále musíte bojovat o každou píď země, na které stojíte. A tak podívejte, Kanaán neznázorňoval veliké nebe, protože tam jsou války a problémy a zabíjení, boje, a tak dále. Ale on znázorňuje to, že tam musíme chodit dokonale.
A právě to je, kde církev dnes upadá: v tom chození. Víte, že dokonce vaše vlastní chování může znemožnit něčí uzdravení? Vaše nesprávné chování vás věřících ohledně nevyznaných hříchů, může způsobit, že církev hořce zklame. A v soudném dni budete shledáni vinnými, každým kouskem z toho. Vy řeknete: „Nuže, okamžik, bratře Branhame.” Ano, to je pravda. Jen se nad tím pozastavte.
Jozue poté, když přešel do této země, Bůh mu dal zaslíbení, že... Jen posuďte: bojovat a přejít tímto polním tažením, bez ztráty jediného muže, aniž by utržil jediný škrábanec, nemusel mít žádnou ošetřovatelku, nebyla poskytnuta žádná první pomoc a nebyl použit žádný rychloobvaz. Bůh řekl: „Tato země je vaše, jděte a bojujte.” Zvažte, celé toto polní vítězné tažení, tam nebyl široko daleko žádný Červený kříž, protože tam nebyl nikdo zraněn.
A oni zabíjeli ty Amorejské a Hetejské, ale mezi nimi nebyl vůbec nikdo zraněn, dokud se hřích nedostal do jejich tábora. A když Achan sáhl po babylonském plášti a po zlatém prutu a ukryl tyto věci ve svém táboře, příští den přišli o šestnáct mužů. Jozue řekl: „Zadržte! Zadržte! Počkejte na chvíli, něco tady nehraje. Něco není v pořádku. Musíme svolat sedmidenní půst. Bůh nám dal zaslíbení: ‚Nikdo neměl být z našeho středu zraněn.' Naši nepřátelé měli padnout u našich nohou. Něco tu není v pořádku. Stalo se někde něco špatného, protože zde leží šestnáct mrtvých mužů. Jsou to Izraelští bratři a oni jsou mrtví.”
Proč zahynuli? Tito nevinní muži! Protože jeden muž překročil linii. Vidíte důvod, proč musíme tyto věci vyučovat? Církev se seřazuje do souladu s Božím Slovem, seřazuje se do souladu se samotným Bohem a seřazuje se do souladu jednoho s druhým. Ona chodí dokonale bezúhonně, střízlivě před všemi lidmi, v Boží bázni. A protože jeden muž ukradl plášť a udělal něco, co udělat neměl, přišlo o život šestnáct mužů! Myslím si, že jich bylo šestnáct, možná o něco více. Ale domnívám se, že to bylo šestnáct mrtvých mužů. Jozue zvolal, řekl: „Něco tu nehraje! Bůh nám dal zaslíbení a něco není v pořádku.” A když my před nás přinášíme naše nemocné a oni nejsou uzdraveni, je třeba svolat závazný půst, svolat shromáždění, někde není něco v pořádku. Bůh přece dal zaslíbení a Bůh musí své zaslíbení dodržet, a On to jistě udělá.
-----
Pavel, podle Boží vůle, apoštol Ježíše Krista, svatým, kteří jsou v Efezu, [těm posvěceným], a věrným v Kristu Ježíši. (Efezským 1:1)Sledujte, jak on je oslovuje. To není pro nevěřící, to je pro církev, k těm pos... je to směřováno k těm posvěceným, pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.
Nuže, jestli se chcete dozvědět, jak se můžeme dostat do Krista Ježíše, můžete si otevřít 1. Korintským 12, kde je řečeno: „Neboť jedním Duchem jsme všichni vekřtěni do Kristova Těla.” Jak? A čím jsme vekřtěni? Duchem Svatým. Nikoliv vodním křtem, vy lidé z Kristovy církve, ale jedním Duchem- velikým písmenem- D-U-CH-E-M, jedním Duchem. Ne podáním ruky nebo nějakým dopisem, ne pokropením, ale jedním Duchem jsme vekřtěni do jednoho Těla, do našeho vlastnictví, do země, kterou nám dal Bůh, abychom v ní přebývali, je to Duch Svatý. Stejně tak, jak On dal Kanaán Židům, nám dal Ducha Svatého. Jedním Duchem jsme byli vekřtěni do jednoho Těla. Chápete to?
Nuže, on promlouvá k těm duchovním Kanaánským, k Izraeli, k duchovnímu Izraeli, který zabral tuto zem. Ó, neradujete se, že jste opustili ten Egyptský česnek? Neradujete se z toho, že jste opustili poušť? A zapamatujte si, oni měli jíst mannu, andělský pokrm z nebe, dokud nepřešli na druhou stranu do této země. A když vkročili do této země, manna přestala padat. Tehdy již byli zcela zralí, a tak jedli zrno z této země. Nuže, teď i vy už nejste nemluvňaty, vy už více netoužíte po tom nefalšovaném mléku Evangelia a nemusí se s vámi zacházet jako s nemluvňaty, aby vás plácali po zádech, přesvědčovali vás, abyste chodili do sboru; teď jste těmi zralými křesťany, jste připraveni jíst silný masitý pokrm. Jste připraveni vejít do něčeho, o čem on řekl, jste připraveni porozumět něčemu hlubokému a bohatému. Ó, nyní bychom k tomu chtěli bezprostředně přistoupit. Ach, ó, to bylo skryto od založení světa. On řekl: „Nuže, to, k čemu jste přišli, já vás tímto oslovuji.” Ne k těm, kteří právě vyšli z Egypta, ne k těm, kteří se stále nacházejí na cestě, ale k těm, kteří jsou v zaslíbené zemi, kteří přijali zaslíbení.
Přečtěte si celý účet v... Adopce 1.
Manželství a rozvod.
