Vyžadována cena zaplacená.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v... Znamení.

2.Mojžišova 12:12.
12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.
13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské.

Tedy, co za prvé, znamení? Toto slovo se obecně používá mezi anglicky mluvícími lidmi, zvláště pak v Americe. Znamení je... Ve skutečnosti, slovník praví, že znamení je znakem, je znakem, že jízdné, cena, bylo zaplacené, viď; že- že jízdné, neboli cena, požadovaná cena, byla zaplacena. Jako k příkladu jízdné na železnici nebo jízdné v autobusové lince. Jdeš a zaplatíš si své- své jízdné a potom obdržíš znamení, a to znamení neplatí na nic jiného, jen na tuto železniční linku. A je to znamení pro železniční společnost, že jsi zaplatil své jízdné. To je znamení, a nemůžeš je využít za žádným jiným účelem. Nefunguje na žádné jiné lince. Platí pouze na této lince. A to je- to je znamení.

Tak tedy zde, to o čem je řeč, tu kde zahajujeme, Bůh praví Izraeli: „Krev beránka je pro vás znamením.” Beránek Izraele, zabitý, to bylo znamení požadované Jehovou. To musela být krev. Bůh učinil znamení a dal je Izraeli. A nebude zde účinkovat žádné jiné znamení, viďte, nebude uznáno.

Pro tento svět to je snůška hloupostí. Ale pro Boha, je to jediná cesta. Jediná věc, kterou požaduje, je toto Znamení. Jediná věc, kterou on požaduje je toto Znamení. Ono zde musí být. A ty nemůžeš míti toto Znamení, dokud jízdné není zaplaceno, pak se stáváš vlastníkem toho Znamení, které ti dává výsadu svobodně cestovat. „Když uzřím Krev, pominu vás.” Jaká je to doba, jaká výsada, u vědomí, že v sobě nosíte toto Minutí. „Když uzřím Krev, pominu vás.” To je ta jediná věc, kterou On uzná. Toto nemůže nic jiného nahradit; žádná náhražka, žádná denominace, nic jiného. Je zapotřebí Tohoto. Bůh řekl: „Já na to budu hledět.”

Nezáleží na tom, jak kdo byl spravedlivý, jak byl dobrý, jaké měl vzdělání, jaký měl oblek, znamení, to byla ta jediná věc. „Když uzřím Krev, pominu vás.” Krev byla znamením, že- že požadavkům Jehovy bylo vyhověno, že to bylo učiněno. Krev znamenala znamení. Krev byla znamením. Vidíte? Život, který...

Bůh řekl, že: „Nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.” A tak za život věřícího byl vzat náhradní život. Bůh ve svém milosrdenství přijal náhražku za život této poskvrněné osoby. Když se jeho dítě poskvrnilo hříchem nevíry v Slovo, Bůh, který je bohatý v milosrdenství, zjednal náhradu; a bylo to něco, co muselo umřít zástupně. Nic jiného nemohlo účinkovat.

A proto Kainova jablíčka a broskve a tak dále, neúčinkovaly. Musel to být život, který obsahoval v sobě krev, a když život odešel z té oběti, tato krev byla nyní znamením, že Božímu požadavku bylo vyhověno. Nu, co Bůh požadoval? Život; a krev poukazovala na to, že život odešel. A tak krev byla znamením, že život byl dán, že něco zemřelo, Boží požadavek; že život byl dán a krev byla prolita. A krev znamenala znamení, že život byl dán. Že zvíře, o kterém řekl Bůh, opustil život a že krev znamená znamení. Vidíte?

Věřící modlitebník byl ztotožněn se svou obětí skrze znamení, nerad bych se příliš dlouho zdržel u těchto otázek, i když bychom se mohli byť jedinou z nich zabývat třeba celou bohoslužbu, ale chci se zde jen na chvíli pozastavit, abych to vyjádřil. Věřící musí být ztotožněn se svou obětí. Vidíte? To je pouhá oběť a on ji někam přinese a musí ji obětovat; ale musí být s ní ztotožněn. Opravdu, on musí položit nejdříve na ni ruce, ztotožnit se se svou obětí. A krev byla umístěna tam, kde se mohl nalézt pod krví. Krev musí být nad ním. A to bylo znamení, že se ztotožnil, jakožto provinivší se, a prokázal, že nevinná náhrada zaujala jeho místo.

Jaký nádherný obraz! Ó, vykoupený! Pohleďte, spravedlnosti bylo vyhověno, požadavkům Boží svaté spravedlnosti bylo vyhověno. A Bůh řekl: „Nyní požaduji tvůj život,” poté, když život zhřešil. A nevinná náhrada zaujala toto místo. A to byla zvířecí krev; nikoliv jablíčko, broskev. To by mělo objasnit naprosto jasně každému semeno hada, že to byla krev. A tato krev, která nemohla pocházet z ovoce, pochází z nevinné náhrady. Život odešel na své místo a krev byla symbolem toho, že to zvířátko zemřelo a krev z něj vyšla.

A modlitebník, který použil tuto krev pro sebe, tím ukázal, že byl ztotožněn ve vykoupení, neboť se ztotožnil s... při oběti, spojil se s touto obětí a krev znamenala znamení. Jak- jak nádherné! Jaký obraz! To je dokonalý typ Krista, přesně tak, dnešního věřícího, který stojí pod prolitou Krví, ztotožněn se svou Obětí. Je to tak dokonalé, jak to jen může být! A jelikož Kristus není zvířecí bytostí... Vidíte, zvíře umřelo, ale toto bylo... Nejnevinnější věc, kterou, tuším, máme mezi zvířaty, je beránek. Když Bůh chtěl s něčím ztotožnit Ježíše Krista, ztotožnil jej s Beránkem. A když On chtěl ztotožnit sebe, ztotožnil se s ptákem, holubicí. A holubice je nejnevinnější a nejneposkvrněnější ze všech ptáků a beránek je nejnevinnější a nejčistší ze všech zvířat.

Ježíš byl pokřtěn Janem a Bible praví: „A uzřel Ducha Božího sestupujícího na Něj jako holubici.” A proto kdyby to byl... Kdyby to byl vlk, nebo kdyby to bylo nějaké jiné zvíře, přirozenost holubice se nemohla sloučit s přirozeností vlka, stejně jako přirozenost holubice se nemohla sloučit s žádným jiným zvířetem, kromě beránka. A tyto dvě přirozenosti se setkaly, a potom mohly spolu souhlasit.

Vidíte nyní předurčení? Byl to beránek, když tam přišel. Vidíte? Vidíte? Byl to beránek, když - když byl přinesen. Byl to beránek. Narodil se beránkem. Byl vychován beránkem. Vidíte? A proto, je to jediný druh pravého Ducha, který může přijmout Slovo, který může přijmout Krista. Ti ostatní se o to budou pokoušet, pokoušeli se to obdržet a umístili Ducha Božího na vlka, viďte, hněvivého, zlého, nečestného. On se tam neudrží. Duch svatý jednoduše odletí pryč. Nezůstane tam.

Co kdyby holubice sestoupila a místo beránka nalezla nějaké jiné zvíře? Rychle by odletěla a vrátila se zpět. Vidíte? Ale když On nalezl takovou povahu, se kterou se mohl ztotožnit, Oni se prostě ztotožnili. A potom holubice vedla beránka a všimněte si, vedla beránka na porážku. Nu, beránek poslouchal tuto holubici. Vidíte? Nezáleží na tom, kam Jej vedla, On byl hotov jít.

Jsem zvědav, dnes, když Bůh si nás vede k životu úplné oddanosti a službě Jemu, jsem zvědav, jestli náš duch se někdy nevzpírá a nějakým způsobem to nevyjadřuje, jsem zvědav, zdali jsme beránci? Vidíte? Vidíte? A beránek je poslušný. Beránek je obětující sám sebe. Nepožaduje- nepožaduje svých věcí. Můžete jej položit a ostříhat jeho vlnu. To je jediná věc, kterou má. Nikdy- nikdy proti tomu nic nenamítne; prostě obětuje vše, co má. To je beránek. Vzdá se všeho ve prospěch... vzdá se všech věcí, sám sebe a všeho ostatního. A takto jedná pravý křesťan, jestliže... obětuje sám sebe, nestará se o nic na tomto světě, nýbrž vzdává se všeho pro Boha. Vidíte?

A nyní, tento Beránek, Kristus, byl dokonalý. Tak tedy skrze prolitou krev toho beránka, toho přirozeného beránka v Egyptě, tato krev byla uplatněna, a když se to stalo a svědčila o znamení, a co potom znamená Krev toho Beránka? Vidíte? Znamení, že jsme umřeli sami sobě a ztotožnili se se svou Obětí. Vidíte? Potom, Beránek a Krev a dotyčná osoba jsou spolu ztotožněni, oběť a věřící. Viďte, jste ztotožněni skrze svou Oběť. A to způsobilo, že jste tím, čím jste.

Tedy krev byla znamením neboli znakem totožnosti. Krev dosvědčila, že modlitebník zabil beránka, přijal beránka a použil pro sebe znamení, za které se nestyděl. Nezajímal se o to, kdo jej vidí. Chtěl, aby to viděli všichni, a umístil to na takové místo, že všichni procházející kolem mohli spatřit toto znamení.

Viďte, mnozí lidé chtějí být křesťany; a oni to chtějí činit tiše, aby nikdo nevěděl, že jsou křesťany. Nebo spolupracovníci, se kterými se stýkají, někteří si myslí: „Nu, nyní, hleďte, chci být křesťanem, ale nechci, aby to věděl ten-a-ten.” Vidíte? Dobrá, nyní, vidíte, to není křesťanství. Křesťanství musí ukázat svoje znamení, viďte, veřejně, ve veřejném životě, v kanceláři, na ulici, když nás obkličuje soužení a všechno možné, v církvi, všude jinde. Krev je znamením a znamení musí být aplikováno, viďte, nebo (to není) dokonce i smlouva nemá svou platnost.

Krev byla znamením, neboli znakem totožnosti, ztotožňujícím tuto vykoupenou osobu. Nu, dobrá, všimněte si, oni měli, byli vykoupeni dříve, než se cokoliv stalo. Vírou aplikovali krev. Viďte, předtím, než se to stalo, krev byla aplikována vírou, ve víře, že se to stane. Vidíte? Předtím, než Boží hněv přešel touto zemí, předtím musela být uplatněna krev. Když padl hněv, bylo už pozdě. Máme tu ponaučení, nad kterým bychom mohli na chvíli uvažovat. Pohleďte, předtím, než se to stalo, neboť přichází doba, kdy už nebudete moci uplatnit žádnou krev.

Beránek byl zabit v čase večera, poté, co jej měli čtrnáct dnů. A potom ten beránek byl zabit a krev byla uplatněna toho večera. Pochopili jste to? Znamení se uskutečnilo až ve večerní době.

A to je večerní doba věku, ve kterém žijeme. To je večerní doba pro Církev. To je večerní doba pro mne. To je večerní doba pro mé Poselství. Já umírám. Odcházím. Stěhuji se pryč ve večerní době evangelia. A prošli jsme ospravedlněním, a tak dále, ale toto je doba, kdy Znamení musí být uplatněno. Minulou neděli jsem vám řekl, že mám něco, co chci říci; to je to. To je doba, kdy si s tím nemůžete více zahrávat. Musí to být učiněno. A jestliže to kdy mělo být učiněno, pak je to nyní. Neboť můžeme spatřovat, jak se hněv chystá projít touto zemí a všechno co nebude pod tím Znamením, zahyne. Krev tě ztotožňuje.

Přečtěte si celý účet v... Znamení.

A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa.

1 Janův 2:2