Žízeň.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v...
Žízeň.

No, to slovo, o kterém chci dnes večer mluvit, o tom jednom slovu z Bible; nacházíme ho ve druhém verši: „žízeň”, slovo „žízeň”. Díval jsem se do slovníku. A když jsem tam toto slovo hledal, přemýšlel jsem o kázání, které jsem o tom jednou kázal: „Žízeň po životě.” A vzal jsem námět také ze Žalmů, kde, mám za to, že David řekl: „Tvé zákony jsou pro mě vzácnější než život.” Pak jsem si prohlížel a přemýšlel jsem o tom slovu „žízeň”, a tak jsem si to vyhledal ve slovníku, abych se podíval, jaký to slovo má význam. A tady je, co o tom říká Webster: je to bolestivá touha, bolestivá… když něco chceš tak moc, že se to pro tebe stává až bolestivé.

No, mít žízeň, to není nepřirozená věc. Žízeň je věc přirozená. Je to prostě něco, co nám Bůh dal, abychom mohli... On nám dal tu touhu po něčem. Někdy... Bůh vám dal také takovou kontrolní věž, něco, co se nachází ve vašem nitru a co ty různé touhy řídí. A tato žízeň, tato kontrolní věž, která se nachází v lidském srdci, je něco, co Bůh člověku dal, aby ho varovalo ohledně tužeb, které jsou pro něj nutné.

Tedy, existují dva různé druhy žízní. Existuje žízeň fyzická a existuje také žízeň duchovní. Chtěl bych znovu přečíst, co řekl David: „Moje duše žízní po Bohu, po živém Bohu”; ne po něčem historickém nebo po něčem, co se stalo před několika lety nebo po nějakém vyprávění, které někdo vyprávěl — ale po živém Bohu, po Bohu, který je vždy přítomný. A jeho duše žíznila po tomto Bohu, ne po něčem historickém.

Tedy, shledáváme, že Bůh vám dává tuto kontrolní věž, aby vám mohl dát to, co potřebujete. Tedy, ta kontrolní věž ve vás, to je to, co vás usměrňuje. A ta žízeň se dostává do té kontrolní věže a sděluje vám, co potřebujete. Duchovně řečeno, ta kontrolní věž v těle a také v duši... existuje kontrolní věž v těle, která vám říká o potřebě, kterou máte ve vašem těle. A to vám je sděleno tím, že máte žízeň. A také existuje kontrolní věž ve vaší duši, která vám sděluje ty duchovní věci, které potřebujete, něco, co je ve vašem duchu. A vy díky tomu můžete poznat, jaký druh života vás ovládá. Když můžete sledovat, po čem toužíte, pak podle toho můžete poznat, jaký je ve vás druh toho něčeho, co vytváří tu touhu, kterou máte. Vidíte, existuje určitá věc, po které toužíte, a ona vám sděluje ve vaší duši, jaká ta touha je. A to podle povahy této žízně, kterou máte. Doufám, že tomu rozumíte.

Je tady jedna kontrolní věž duše a jedna těla. A každá věž je tím varovným signálem potřeb té druhé. Každá z nich volá po potřebě, po tom, po čem volá ten varovný signál. Ona posílá varovné vlny. Například tělo žízní po uspokojení touhy, která je v těle; a duch touží po věcech, které se nacházejí v duši, duše po tom touží. A mnohokrát jedna z těch věcí bojuje proti té druhé.
Zjišťujeme, že dnes to je velký problém, že příliš mnoho lidí se snaží žít uprostřed, mezi těmi dvěma touhami. Protože jedna z nich touží po věcech této země, a ta druhá touží po věcech nebeských.

Jak to popisuje Pavel v epištole k Římanům 7:21: „Když chci dělat dobro, zlo je nablízku.” Když se snažíš — měli jste už někdy vy, křesťané, takovou zkušenost? — že když se snažíte udělat něco hodnotného, vyvíjíte nějaké úsilí, abyste udělali něco, co je dobré, tak zjišťujete, že na každém kroku se nachází ďábel, jen aby vás rozrušil. Všechno, co byste... Je v tom ale jedna dobrá věc, totiž... Chtěl bych říci toto, aby to mohli křesťané vědět: že když... Když začínáte něco dělat, a stále je tam něco, co se vám to snaží překazit, přesto to dělejte. Je to ďábel, který se tam nachází, který se vás snaží zadržet, abyste nedělali to, co je správné.

Často potkávám lidi, kteří mají sklon k tomu, že jsou trochu nervózní. Když zjišťují, že se snaží něco udělat a všechno jim v tom na obou stranách překáží, tak říkají: „Asi to nebyla vůle Páně,” vidíte. Nedejte se ďáblem takto oklamat. Nejdřív musíte zjistit, jestli to je Boží vůle nebo ne. A pak, pokud chcete vědět, jestli to je Boží vůle, podívejte se do Bible. Existuje věc, která vás nasměruje správným způsobem, je to Slovo Boží. A pak, jestli vidíš, že to je pro tebe v Božím Slově, abys to dělal, jako například hledat křest Duchem svatým...

Častokrát narážím na lidi... a oni říkají: „No, hledal jsem Ducha svatého a nedokázal jsem Ho přijmout. Myslím, že pro mě to není. Pokaždé, když jdu na kolena, je mi zle. Když se začínám modlit... Když se postím, je mi zle. A když se snažím zůstat vzhůru celou noc, chce se mi tak spát, že se nemohu udržet na nohou.” Zapamatujte si, to je ďábel, protože Bůh chce, abyste měli Ducha svatého. To je pro všechny, kteří to chtějí.

Mnohokrát shledáváte, když jste se ve shromáždění modlili za Božské uzdravení, že druhý den zjišťujete, o čemž není pochyb, že ďábel to udělá dvakrát horší, než to bylo den předtím, rozumíte. Zapamatujte si, to je prostě satan, který se vás snaží odvést od toho požehnání, které Bůh pro vás má, rozumíte. Neposlouchejte ho! Rozumíte, stále se protlačujte přímo kupředu.

-----
No, teď nejprve vezmeme několik z těch přirozených žízní. Vezměme například žízeň po vodě, tak jak to tu říká David, že žízní po vodě. Žízeň po vodě — tělo potřebuje vodu. A pokud mu neposkytneš uspokojení této žízně, zahyneš. Budeš dehydrován a nebudeš žít. Pokud nedokážeš obstarat vodu, abys uspokojil tu žízeň, abys uhasil tu žízeň toho přirozeného těla, tak brzy zemřeš. Nezůstaneš dlouho naživu.

Bez jídla můžeš žít déle než bez vody. Protože postit se můžeš i čtyřicet dnů. Ježíš to udělal, myslím si, že byl bez jídla, ale bez vody bys to dlouho nevydržel. Prostě bys vyschl a umřel. Musíš mít vodu. A ta žízeň, kterou začneš cítit, no, ona ti ukazuje, že tělo potřebuje něco, aby ho to udrželo při životě. Tělo musí mít tu vodu, aby mohlo zůstat naživu. Ty se v každém případě skládáš z osmdesáti a něco procent vody a ropy, a musíš nabírat z těchto zdrojů, aby ses udržel naživu. A jak jsem už řekl, když to zanedbáš, tak zahyneš.

Ta žízeň je rovněž varování. Je to budík, tato žízeň. Duše nastavuje takový budík, uvnitř tebe se nachází takový malý bzučák, který ti říká, že smrt... že ona číhá poblíž, že pokud brzy nedostaneš vodu, že umřeš. A ten zvuk je stále hlasitější a hlasitější, až nakonec, když to stále odkládáš, tak umřeš. Protože to je budík.

-----
No, v tom je obsažená velká lekce, rozumíte, a David tady říká: „Jako jelen žízní po potocích vod, tak moje duše žízní po Tobě, ó Bože.” Tedy, ten jelen ví, že pokud nenajde vodu, je po něm. Nemůže prostě žít. Já jsem je mnohokrát stopoval. Potom, co byl zraněn, když narazí na potok, přejde na druhou stranu a napije se a jde nahoru přes kopec a znovu se vrací dolů a znovu přechází na druhou stranu a napije se a znovu nahoru. Tak dlouho, dokud bude sledovat ten vodní tok, tak ho nikdy nedostanete. Ale jakmile se jednou od toho vodního toku vzdálí a nemůže najít další potok s vodou na jiném místě, tak ho rychle dohoníte. No, jelen o tom ví, a tak se bude držet blízko vody, aby se k ní mohl rychle dostat. Dokážete si představit jelena se zvednutými nozdrami, který byl zastižen někde, kde není voda?

A on tady říká: „Jako jelen žízní, nebo prahne [to je žízeň] po potocích vod, moje duše žízní po Tobě, ó Bože. Jestli Tě nenajdu, Pane, tak zahynu. Nemohu jít dál, pokud Tě nenajdu.” A když muž nebo žena nebo chlapec nebo dívka dostane tohoto druhu touhu po Bohu, tak něco najde, rozumíte. Ale když k tomu přistoupíte prostě tak trochu polovičatě: „No, kleknu si a uvidím, co Pán udělá...” Vidíte, vy ještě tak skutečně nežízníte. To musí být touha mezi životem a smrtí. A pak se něco stane.

Jelen má také... Zjišťujeme, že má ještě jiný smysl, totiž čich, který spustí výstražný signál, který se v něm nachází, když je jeho nepřítel nablízku. Ono je vybaveno, tohle slabé stvoření, smyslem sebeobrany. Má v sobě takové malé výstražné zařízení, něco takového malého... které mu začne dráždit nozdry, když je nepřítel nablízku. Můžete jít po větru jako nepřítel, a on ví, že tam jste, a okamžitě zmizí. Někdy vás dokáže ucítit ze vzdálenosti půl míle a utéct. Nebo vlka nebo nějaké jiné nebezpečí, on je schopen to ucítit, protože je takhle stvořený. On má přirozenost jelena, a ten smysl v něm je jednoduše jedním z těch smyslů, které mu Bůh dal, díky kterým může žít.

A teď jsem přemýšlel a přirovnával toho jelena k člověkovi, který žízní po Bohu... Předtím než se tam dostane nepřítel, v Božím dítěti je něco, že — když jste jednou narozeni do Ducha Božího a obdrželi jste křest Duchem svatým — v té osobě je něco, co dokáže vycítit nepřítele. Můžete vzít nějakého člověka, který bere Písmo a čte ho a snaží se do toho Písma vložit něco, co je s tím Písmem v rozporu; člověk, který je naplněný Duchem svatým, to dokáže okamžitě vycítit. Něco tady nehraje. Když se dostane na určité místo a ten jakýsi malý smysl, který v něm je, který... je ti to dáno, aby to chránilo tvůj život. Nemůžeš... Nemůžeš jít za žádnou jinou věcí, pokud to není čisté Slovo Boží. Musíš se přesně držet Slova. A teď... a díky tomu smyslu jsme v bezpečí, a to tak dlouho, dokud jsme v Duchu svatém.

-----
Existuje jiná povaha, přirozená, prostě přirozená žízeň, ta žízeň duše. Možná řekneš: „Bratře Branhame, je ta žízeň duše přirozená?” Ano, to je pro duši přirozené, aby žíznila, a je to kvůli... Bůh tě takto stvořil, abys po Něm toužil. On chce, abys po Něm žíznil.

No, Bůh tě takhle stvořil. On tě takhle stvořit nemusel, ale udělal to tak. A kdyby tě takhle nestvořil, tak abys cítil tu žízeň, pak bys měl před soudnou stolicí výmluvu a mohl bys říct: „Nikdy jsem po Bohu nežíznil.” Ale tady jsi bez výmluvy. Ty toužíš. Něčím si to nahradíš, může to být tvoje manželka, může to být tvé auto, nebo něco jiného, můžeš chodit do kostela a snažit se to uspokojit. A já proti chození do církve nic nemám, ale to nepřináší to uspokojení. Jedná se o to, abys našel Boha, živého Boha, Boha nebes pro svou duši, který uspokojí tu touhu a žízeň, kterou máte. No, protože On tě takovým udělal, abys po Něm mohl žíznit, po Jeho společenství.

Tedy, existuje pravá touha po společenství. No, my se rádi jeden s druhým setkáváme. Děláme to i dnes večer. Setkali jsme se tu dnes večer spolu, protože máme rádi vzájemnou společnost. A proč to děláme? Protože v nás je něco, že se chceme jeden s druhým setkat. Je to prostě přirozená věc. A teď jsme tu shromážděni na jednom místě. A je to proto, že všichni žízníme po Bohu, rozumíte.

A tak se tu tedy setkáváme na základě této běžné věci, kterou máme společnou, že máme rádi společenství. Dnes večer se tady v této církvi mohou nacházet mnohé různé denominační názory a tak dále. Ale co se týče té žízně, tak máme jednu věc společnou; jednu věc: všichni jsme žízniví. Jeden možná věří v pokropení, druhý v křest a jiný v polévání a tak dále. Ale co se týče této žízně po Bohu, máme jednu věc společnou. A Bůh nás tak stvořil, abychom to tak dělali, žíznili po Něm a po Jeho obecenství.

Přečtěte si celý účet v... Žízeň.

Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!

Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří?

Psalm 42:1-2