Deuteronomium, to slovo znamená ‘dva zákony’.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v...
Jediné Bohem připravené místo k uctívání.

Deuteronomium 16:2-4,
2 Hospodinu, svému Bohu, budeš obětovat hod beránka z bravu nebo skotu na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.
3 Nebudeš při něm jíst nic kvašeného. Po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené chleby, chléb poroby, neboť jsi chvatně vyšel z egyptské země. Po všechny dny svého života si budeš připomínat den, kdy jsi vyšel z egyptské země.
4 Na celém tvém území se u tebe po sedm dní neuvidí kvas. Z masa, které připravíš prvního dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána.

No, to slovo Deuteronomium, to slovo samo o sobě znamená „dva zákony”, to slovo Deuteronomium. A Bůh má dva zákony. Ty dva zákony: jeden z nich je být neposlušný Slovu a umřít a ten druhý je být poslušný Slovu a žít. To jsou ty dva zákony. A Deuteronomium znamená tyto dva zákony. Oba nám byly zcela jasně zobrazeny v Písmu. Jeden z nich je smrt, a ten druhý život. Život a smrt. Bůh jedná pouze v životě, satan pouze ve smrti. A tyto zákony byly světu ukázány veřejně, otevřeně před očima všech lidí a není na to žádná výmluva. Jeden z nich byl ukázán na hoře Sinaj, když byl dán zákon, který odsoudil celou lidskou rasu k smrti; ten druhý byl dán na hoře Golgotě a on přivedl celou lidskou rasu k životu, když trest byl zaplacen v Ježíši Kristu. Tyto dva zákony Deuteronomia se naplnily v těchto dvou velikých událostech.

Chtěl bych, abyste si znovu všimli, že byly rovněž dány dvě smlouvy. Jedna smlouva byla dána Adamovi, a ta byla podmíněná, jako zákon: „Pokud se tohoto nebudeš dotýkat, budeš žít; ale když se toho dotkneš, zemřeš.” To byl zákon. Potom byl Abrahamovi dán další zákon, který byl na základě milosti, nepodmíněně: „Spasil jsem tebe a tvé semeno po tobě.” Amen! To je předobraz Golgoty, ne předobraz Adamovy smlouvy, to je smlouva Abrahamovská. Ale teď Ho slyšíme, jak říká, že je pouze jedno místo, kde On se setká s člověkem kvůli uctívání. Slyšeli jste to přímo tady v tom textu. Budeme se na to během několika minut zpětně odvolávat.

Jestli tedy existuje jenom jediné místo, kde se Bůh setkává s člověkem, měli bychom být raději velice opatrní. Odložme tedy dnes ráno v průběhu této lekce nedělní školy naše tradice, a buďme si skutečně jisti, že jsme to jediné místo našli. Protože Bůh tady řekl, že vás na žádném jiném místě nepřijme. V žádné další církvi vás nepřijme, pouze ve své církvi, v tom jediném místě On tě přijme.
Tedy: „Co jsi chtěl říct, bratře Branhame? I když jsem upřímný?” Ne.
Pamatujte, Ježíš mluvil k některým upřímným lidem, ke ctitelům v Jeho dni, a On řekl: „Nadarmo mne uctíváte.” Opravdová, ryzí bohoslužba z hloubi jejich srdcí. „Nadarmo mne uctíváte, když učíte učení, která jsou přikázáními lidí,” jejich denominační vyznání víry. Upřímně, uctivě, byli tak nábožní, jak jen mohli být. A to u těch farizeů nebylo nic nového. Kain a Abel, ti první dva ctitelé, kteří se narodili, tím přirozeným narozením tady na zem, přišli úplně s tím stejným postojem.

Kain byl stejně tak nábožný jako Abel. Oba stavěli oltáře. Oba milovali Boha. Oba přinášeli oběti. Oba uctívali. Oba platili desátek. Oba prostě dělali všechno stejně. Ale Abel, vírou, která je zjevením - Slovem Božím zjeveným, objasněným, ukázaným a potvrzeným. Sláva! Kain přinesl oběť, ale Bůh to nepotvrdil. Bůh vyžadoval uctívání, a Kain přinesl oběť, ale Bůh to nepotvrdil. Ale skrze pravý kanál...

Řeknete: „No, to je moje církev. Moje...”
Počkejte chvíli. Bůh vykládá své vlastní Slovo na základě svých podmínek, které řekl. Vidíte, Kain řekl: „Jsem nábožný. Miluji svého Stvořitele. Obětuji Ti tento krásný oltář. Obětuji ti tuto oběť. Postavil jsem všechny tyto věci, Pane, protože Tě miluji.” Abel řekl totéž. No, ale je to ten, který je potvrzen, který je prokázán. A Bůh sestoupil a Abelovu oběť přijal, protože on skrze zjevení pronikl do toho pravého Božího kanálu, který byl přijat.

Sledujte teď toho Kainova ducha procházejícího přímo skrze Písmo, rovnou až k tomuto skutečně poslednímu dni. Že byl fundamentální? On byl stejně fundamentální jako ten druhý.
Podívejte se na proroka Baláma a proroka Mojžíše. Oba se sedmi oltáři, Jahveho oltáři, krev byla na každém z nich; a nejen to, ale i berani byli na každém z nich. Podle numerologie naprosto správné číslo, sedm, „dokonalost”, sedm beranů. Úplně stejně na obou oltářích. Ten jeden byl stejně fundamentální jako ten druhý. Ale koho Bůh potvrdil? Vidíte? Toho, který byl v Jeho Slově. Fundamentální, to příliš mnoho neznamená; jedná se o zjevení od Boha.

Přemýšlejte teď! Proč byli tito muži Ježíšem nazváni (tito farizeové) a postaveni do takového stavu; On jim řekl: „Nadarmo mě uctíváte!” Oni Ho uctívali. Opravdovým uctíváním, opravdovou bohoslužbou plynoucí z jejich srdcí. „Nadarmo mne uctíváte.” Proč? „Učíte učení vašich lidských tradicí, a proto způsobujete, že Boží přikázání nemají na lidi účinek.”
Kdybych vám přinesl metodistické poselství, ono by na vás nemělo žádný účinek. Tohle je čas nevěsty. Kdyby Mojžíš vyučoval poselství Noeho, nemělo by žádný účinek. Kdyby Ježíš vyučoval Mojžíšovo poselství, nemělo by žádný účinek. Protože tam leží předurčené semeno a ono bude zaléváno jenom tím druhem vody, která je dána pro to semeno. Ono za žádných jiných podmínek růst nebude. Musí mít podmínky, které mu dávají vzrůst.

----
To je to, co dělají denominace. Rozumíte? Bůh není autorem denominace, protože denominace, to je Babylon, a On není autorem zmatku. Vidíme, že to všechno... Nemusíte být ani inteligentní, abyste to uviděli. To je Babylon! Tradice. Přemýšlejte o tom, upřímní lidé. No, přesto... protože oni tomu věří, ale přesto zůstává potřeba jednoho opravdového místa, kde může být Bůh nalezen. Všimněte si druhého verše: „Uctívat na místě, které jsem zvolil.” Ta oběť, samozřejmě, tam kde oni uctívali, kde přinášeli oběti. „Místo, které si zvolím. Ne, které si ty zvolíš, které si lidé zvolí, ale které já jsem si zvolil. Uctívejte na tomto místě.” To poukazuje na to, že existuje pouze jedno takové místo. Ta ostatní jsou zbytečná. To nemůže být tvá volba, ale to musí být Jeho volba.

„No, já do církve chodit nemusím,” nebo „ty jsi tak omezený! Vždyť ty jen ženám nadáváš za to, že kážou a že si stříhají vlasy, a na muže křičíš ohledně těch dalších věcí. Ty jsi přece tak malicherný!”
Dobře, ty ohledně toho Boží Slovo přijímat nemusíš. Jdi tam, kde to dělají. Rozumíte? Ale zjistíš, že to je v Písmu, a tak: „Nadarmo mne uctívají.” Ježíš mluvil o té samé věci. Vidíte?

----
Všimněme si tady také místa, které On zvolil, aby tam byla položena ta oběť, toho místa, které On zvolil, aby tam byla umístěna ta oběť. Nemůžete ji položit do kterékoliv z těchto bran, ale na místo, které On vybral, aby to tam bylo položeno; On na to místo také položil svoje jméno. To je to, co tady řekl. On si zvolil, aby tam umístil své jméno. Pokud jde o toto místo, prozkoumejme teď Písma, protože to je místo, kam On umístil své jméno.

Deuteronomium 16:2,
2 Hospodinu, svému Bohu, budeš obětovat hod beránka z bravu nebo skotu na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.

No, nemůžete to vzít... vaše upřímnost a vše, co chcete vyznat, nemůžete to prostě přinést k nějakému metodistickému oltáři, k nějakému baptistickému oltáři, k nějakému letničnímu oltáři. Ale někde se nachází oltář, který si On zvolil a který... kde On umístil své jméno a On se s vámi na tom místě setká. No, když uděláte, aby všechno běželo prostě správně, pak to bude fungovat; všechno je ustanoveno podle řádu. Jestli je v drátu nějaký zkrat, tak se to světlo nerozsvítí, protože nastalo uzemnění. Když vezmete jedno z Božích slov nebo jedno z Jeho míst a ve vašem vlastním srdci máte sobecké cíle, hned tam to Boží moc uzemní. Jestli to děláte kvůli tomu, že chcete být chytří, chcete se od někoho odlišovat nebo něco takového, hned tam je to uzemněno. To spálí pojistku. Jste na omylu. Musíte přijít s upřímností, s celým svým srdcem. Vaše motivy a cíle musí být upřeny přímo na Boha. A pak hledejte Jeho místo, najděte, kde On řekl, že je, a přineste to tam. Vidíte?

Nebudeš při něm jíst nic kvašeného...

Co to v té oběti znázorňuje? Nesmíchávejte ji s žádným vyznáním víry, to musí být Slovo. „Žádný kvašený chleba.” Kvas znamená... Víte, co v čemkoli znamená kvas. „Troška kvasu zakvasí celé těsto,” celé těsto, to je tělo. Do Krista nemůžete vložit ani špetku denominačního vyznání víry. Ne. To nebude fungovat.
Vzpomínáte si na poselství z minulého čtvrtka? Váš starý muž musí být mrtvý. To je pravda. Vaším novým mužem je Slovo.

...po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené chleby...

„Sedm dnů,” co to znázorňuje? Celých sedm věků církve, sedm dnů. Proč to měli jíst sedm dnů? Před čím? Před vyjitím. A celý věk církve, od začátku až do konce, musí žít pouze ze Slova Božího pro ten věk. A tak vaše římské vyznání víry, metodistické, baptistické a letniční vyznání víry, všechno je mrtvé.

----
Teď sledujte:
...chléb poroby, [pronásledování kvůli tomu; Luther, Wesley, letniční, všichni byli neboť jsi chvatně vyšel z egyptské země... po všechny dny svého života si budeš připomínat den, kdy jsi vyšel z egyptské země.
pronásledováni, a tak budete i vy.]
Na celém tvém území se u tebe po sedm dní neuvidí kvas.

A ta krásná Kristova nevěsta, po její smrti v průběhu těch temných věků kvůli římskému impériu; ona musela zemřít. „Pokud pšeničné zrno nepadne do země...” Musel přijít Ženich, to dokonalé Boží mistrovské dílo. Všichni jste slyšeli na to téma mé poselství.

Všimněte si, jak tady řekl:
...po sedm dní budeš při něm jíst tyto nekvašené chleby...

Tedy, chléb je předobrazem. Ježíš řekl: „Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem.” Nejen trochou Slova tady a trochu tam, jak se vás snažily přimět denominace, abyste věřili. Ale Slovo Boží je dokonalé! Je to sám Bůh ve formě Písma, kterému říkáme „semeno”. A správný druh nefalšované víry v to Slovo přivede to semeno k životu.
To je přesně to, co vidíte během večera s rozpoznáváním, a u těchto všech ostatních věcí, protože to je zaslíbení, které dal Bůh. A On stál vedle mě a řekl mi to a řekl mi, že „povstanou tito podvodníci, ale ty stůj statečně.” Já tomu věřím. A není to sobecký motiv, abych kohokoliv zranil, ale abych byl uctivý vůči Bohu a abych konal dílo, ke kterému mě povolal; proto tyto věci říkám. A Bůh to zpětně potvrzuje a přijímá tu nabídku a tu oběť tím, že to potvrzuje jako pravdu. Nejsou ohledně toho žádné pochybnosti! Sledujte teď to Slovo!

No, všímáme si tady, „sedm dnů”. Platí to pro každý církevní věk. No, tak jak muselo zemřít to mistrovské dílo, aby mohlo být vzkříšeno, aby nás všechny vykoupilo; potom On měl církev uvedenou do pořádku o Letnicích. Ale tato církev musela projít obětí; a Římský svět ji zabil, vložil je do země.

----
„Sedm dní budete jíst nekvašený chléb.” Mezi nevěstou nebude nalezen žádný kvas, žádné přidané slovo, nic. Zapamatujte si, jedno slovo způsobilo každou smrt na tomto světě. Každé nemanželské dítě se narodilo kvůli tomu, že Eva, ta první církev, ta nevěsta prvního Adama, zpochybnila Boží Slovo a přijala ohledně něho denominační nebo intelektuální nebo nějaké školního druhu výjimky; protože bylo vydedukováno, že: „Jistě, Bůh je dobrým Bohem.” Bůh je dobrým Bohem, ale je také Bohem spravedlivým. My musíme Jeho Slovo zachovávat! To je pravda. Ona je přijala.

To je, kde někteří z vás chlapců ze semináře pro duchovní, nepochybuji o vašem povolání ve vašem životě, ale vy jste utekli do nějaké biblické školy, aby do vás napumpovali tuto nauku, a to je místo, kde umíráte. Držte se Boha a Jeho Slova. Oni vám to nedovolí. Vy ani nemůžete patřit k jejich shromáždění, oni vás ani nepřijmou na pódium. A tak jim ho nechte, ať mrtví pochovávají mrtvé. Následujme Krista, Slovo.

Tedy, sedm dnů nebude žádný kvas přimíchaný k nevěstě, církvi, sedm dnů. Všimněte si teď:
Na celém tvém území se u tebe po sedm dní neuvidí kvas. Z masa, které připravíš prvního dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána.
[Ta oběť je tu předobrazem: nevěsta vycházející z oběti, kterou je Kristus]

----
...z masa, které připravíš prvního dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána.

Tedy, dokonce Luther, který měl pravdu a vyučoval církev, že „spravedlivý bude žít vírou,” určitě se na to nechcete zavěsit jako na plnou nauku v Metodistickém věku. Co máte udělat? Spálit to ohněm. Čeho to byl předobraz? Denominace, která z toho Slova vychází a je slupkou, stéblem. Pleva musí být spálena ohněm. Ta denominační část, kterou to tady procházelo, nesmí zůstat, to musí umřít. Nenechávejte to až do rozbřesku následujícího věku, spalte to! On tady teď hovoří k nevěstě, jen k nevěstě, která prochází každým věkem.

Všimněte si, jak nádherné: „Krev beránka.” Tito jsou Kristovým tělem, tou obětí, tou beránkovou krví na dveřích. No, všimněte si, beránek byl zabitý, což byl předobraz Krista.

Přečtěte si celý účet v...
Jediné Bohem připravené místo k uctívání.

A obětovati budeš Fáze Hospodinu Bohu svému z bravů i skotů na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, aby tam přebývalo jméno jeho.

Deuteronomium 16:2