Boží vánoční dar.

William Branham.

Přečtěte si celý účet v...
Boží vánoční dar.

Přemýšlel jsem o Betlému, a proč se to tak stalo, že on byl vybrán, aby byl místem narození Krále králů? A víte, Betlém je malá lokalita, velice malé město. Často jsem se divil, proč si pro to Bůh nevybral více náboženské místo, pro tuto velikou událost, jako například Sílo (Sílo bylo prvním místem, kde svatostánek... kde byla po přechodu Jordánu postavena Truhla smlouvy.) nebo Galgala, další významné náboženské město; nebo Sion, tam na té hoře, další významné náboženské město; nebo dokonce to pyšné hlavní město Jeruzalém, s jeho všemi mudrci a svatými napříč věky. Proč si Bůh nevybral Jeruzalém?

Proč si zvolil Betlém? Možná to vypadalo, že by si mohl vybrat nějaké místo, třeba jedno z těch velkých útočištných měst, které by Jeho Syna ochránilo v případě, kdyby povstaly nějaké problémy - útočištná města, jako Rámot v Galád. To bylo velké útočištné město, které bylo postaveno, aby lidé mohli do těch pevností utéct. Kádes bylo dalším velkým útočištným městem; Hebron, další velké město útočiště.

Proč Bůh vybral maličký Betlém, a nevybral tato významnější města? Ona měla vznešenější jména a více duchovnějšího pozadí. Ale, víte, Bůh má způsob, jak věci dělá, On je prostě dělá svým vlastním způsobem. A jsem tak rád, že to tak dělá. Někdy bere věci, které nemají duchovní pozadí, anebo nemají vůbec žádné pozadí. A proto je Bohem; může vzít něco, co je ničím a něco z toho udělat. A to je to, co z Něj dělá Boha. To je to, co způsobuje, že my Ho milujeme. To je to, co způsobuje, že my chudí lidé si Ho vážíme, protože, i když jsme chudí, bez jakéhokoliv pozadí, přesto s námi Bůh může vykonat velké věci, pokud nás jen dostane pod svou kontrolu.

Samozřejmě, Jozue byl tím, který převedl Izraelské děti na druhou stranu, a který rozdělil ta území. A tomuto Judovu pokolení byl dán tento díl, kde je Betlém, který je v horním severním rohu Judské provincie; takový úzký pruh, který tak trochu vybíhá jako nějaký malý poloostrov. A v tomto místě, v této provincii, v této velké provincii, je to severní pšeničná krajina, kde se nachází ta oblast pšenice, kde pěstovali spoustu pšenice a ječmene.

A jeden z Kálefových synů založil a postavil základy tohoto města. Jmenoval se Salmon. Byl jedním z Kálefových synů. Pokud si to chcete vyhledat... Přeskakuji mnoho z těchto míst Písma, ale vidím, že někteří z bratří si je zapisují. V 1. Paralipomenon 2:15... Najdete to také u Matouše 1:5, tam začal a založil toto významné město, které bylo malým městečkem. Ale ono je významné, protože v tomto městě se staly významné události.

A jak jsem vždycky říkal, to není velká církev, je to velký Bůh v církvi. To není velká svatá hora; je to velký svatý Duch, který byl na té hoře. To není svatý člověk; je to svatý Duch v tom člověku, rozumíte. A takovým způsobem to bylo s tímto městem. Co do velikosti bylo malé a více v údolí a nebylo na něm nic moc na pohled. Jeho obyvatelstvo nebylo početné a není ani dnes, ale bylo to tak, protože Bůh si ho vybral, aby něco udělal. To je to, co mám rád, něco co Bůh si vybírá - bez ohledu na to, jaké se to lidem zdá, stačí, že si to zvolil Bůh.

Raab, ta nevěstka, s níž jsme všichni obeznámeni, byla mladá dívka, kterou poslali na ulici, její pohanský otec a matka ji dali na ulici, protože byla krásná a mohla jim z prostituce přinést nějaký příjem; a přesto v nitru této nemravné dívky, která byla poslána na ulici, ona uslyšela, že existuje Bůh, který odpovídá na modlitbu. A první příležitost, která se jí naskytla, aby toho Boha mohla přijmout nebo aby pro Něj mohla něco udělat, ona ji využila. A Bůh ušetřil její život a zachránil jejího otce a matku a její rodinu. A ona se zamilovala do generála izraelské armády, nacházíme to v historii, a za toho generála se provdala. A jejich námluvy byly nádherné. A nakonec se usadili a žili v Betlémě.

A skrze tohoto generála přivedla na svět syna, syna... nemohu si teď na jméno toho generála vzpomenout. Snažil jsem se. Myslel jsem, že jeho jméno tady mám poznamenáno, ale nemám. Mám tu ale jméno jejího syna, to byl syn Raab a toho generála. On se jmenoval Salmon. Ne Šalomoun, který postavil chrám, ten syn Davidův, ale jiný Salmon. A tento Salmon zplodil syna, který se jmenoval Bóz. A Bóz, ó, všichni jsme seznámeni s tím nádherným příběhem Bóze a Rut.

No, vidíte, tato nevěstka byla pohanka, a ona byla pradávnou babičkou našeho Pána Ježíše. A také, když Bóz, její vnuk, šel a oženil se s Rut, s Moábkou, on se také oženil s pohankou, což dělá z Ježíše rovněž částečného pohana, světsky řečeno. A pak když oni přivedli na svět svého syna, jmenoval se Obéd. A Obéd měl syna a jmenoval se Jesse. A Jesse měl syna, jehož jméno bylo David; to všechno se stalo v tom malém Betlémě. Co je to? Je to rodokmen Pána Ježíše, Jeho pozadí, které ti velcí duchovní muži přehlíželi, nebo ti takzvaní duchovní muži.

A bylo to na tom samém místě, když Samuel, prorok, pomazal Davida, aby byl králem nad Izraelem - přímo tady v Betlémě. A skrze Davida přišel ten významný Syn - „Ty Synu Davidův” - ten Syn, který se narodil v malém chlévě v jeslích, na úpatí kopce, v západní části toho města. Bylo to tam na tom kopci, kde andělé Boží zazpívali svou první koledu. Slovo Betlém, rozeberme si ho. B-e-t-h znamená „dům”. E-l znamená „Bůh”. E-l-h-a-m znamená „chleba...” „Dům Božího chleba.” Jak vhodné to tehdy bylo pro ten chléb života, aby přišel z Betléma, z „Domu Božího chleba”. Ó, to je nádherný příběh!

Muselo to být krátce po setmění, a slunce již zapadlo. Možná se už ukázaly hvězdy, a světlo už pohaslo asi před dvěma hodinami, když ten malý oslík stoupal svýma unavenýma nohama po zadní stráni kopce na západní straně Betléma a dával pozor, kam klade svá kopýtka, protože měl vzácný náklad. A Josef ho jemně vedl, když to malé trio začalo stoupat do kopce; nebo když putovali celý den, přicházeli zdola z Nazaretu. A ona očekávala, že se každou chvíli může stát matkou- měla už možná po termínu.

Ale všechny věci jsou předem ustanoveny Bohem a napomáhají k dobru těm, kteří Ho milují. Bylo to Bohem ustanoveno, že v tom dni bude vládnout krutý král, krvežíznivý Herodes. Bůh o tom věděl. Bůh věděl o těch daních, a že ta brutální vláda neměla ani pomyšlení na slitování nad tou chudou matkou, která měla právě porodit svého prvorozeného syna, právě za několik dní. Ale on přikázal, že všichni mají přijít do svého místa narození a zaplatit daně. Nehledě na to v jakém byla stavu, musela přesto přijít. Bůh o tom všem věděl. On všechny věci předzvěděl a On o všech věcech ví. A On působí, že všechno napomáhá k dobrému.

To malé trio se kvůli tomu nehádalo, když stoupali na vrch toho kopce. Nakonec, po velkém sténání ten oslík... Mohu je vidět, jak se zastavili na vrcholu toho kopce, na který vyšli ze směru od Nazaretu ze západní strany - přešli na druhou stranu; a když se ocitli na vrcholu, pohleděli do údolí, kde ležel malý Betlém. Hořelo tam mnoho pochodní. Shromáždilo se tam mnoho lidí z celé Galileje, aby přišli do svého rodiště, tam do Betléma, a z celé provincie, aby se podrobili vyměření daně římskou vládou. Bez ohledu na to v jakém byli stavu (trousili se po té cestě), nemocní a nuzní a upoutaní na lůžko, s rakovinou, chudí, chromí, kulhaví, slepí, všichni museli přijít, protože to bylo vládní nařízení, za kterým stál Herodes. Muselo se to udělat.

A když se naše malá skupinka zastavila u vrcholku toho kopce, musel tam ležet nějaký velký kámen. A já mohu vidět Josefa, jak ji něžně bere do náruče a pomáhá jí slézt z toho oslíka a posadí ji na bok toho kamene a ten malý oslík si při nádechu povzdechl. A když potom Josef popošel několik kroků dopředu... podíval se dolů na ten malý Betlém a uviděl přeplněné ulice; a ten povyk, hořící pochodně v ulicích a výkřiky lidí. A oni leželi ve dvorech a na nádvořích a všude před městskými branami. To musel být opravdu pohled!

Josef musel říct něco takového: „Drahá Marie, jen pomysli. Přímo tam za městem, na severní straně, tam Moábka Rut paběrkovala na Bózových polích. A tamhle, hned za tím, za tím kopcem, tam David svým prakem skolil lva a vytrhl mu ovečku z tlamy. Muselo to být tam, kde se postavil Jozue se svým lesknoucím se mečem - ten nebojácný bojovník našeho lidu - a rozdělil ta území a dal toto dědictví Judovu pokolení, ze kterého se, miláčku, odvozuje náš rod.” A různé věci, které jí vysvětloval, co se tam všechno stalo.

A pak, když za sebou neslyšel žádný zvuk, se musel otočit a podívat se, aby se přesvědčil, jestli stále sedí na tom kameni. A když se obrátil a uviděl její krásnou tvář obrácenou směrem k obloze, nemusel se už ptát na nic, protože v jejích očích se odzrcadlovalo světlo hvězdy. Poznal, že ona se na něco dívá. A ona se na něj podívala a řekla: „Josefe, všiml sis tamhle té hvězdy?” A když se s překvapením podíval, řekl: „Předtím jsem si jí vůbec nevšiml, miláčku.” „No, ona nás provází od chvíle, kdy zapadlo slunce. Já jsem ji sledovala. To musí něco znamenat, protože mám takový zvláštní a nádherný pocit.”

Víte, Bůh někdy takhle pro svůj lid věci dělá- ukazuje nám nějaké světlo, nebo nějakým způsobem, abychom mohli poznat, že On je nablízku a že je na scéně. A bez ohledu na to, co by o tom mohl říct nebo udělat svět, On tam stále je a všechno bude v pořádku. On o tom prostě zpětně vydává svědectví skrze Ducha svatého, že my to můžeme cítit.

A Josef možná řekl něco takového: „Marie, víš co? Nikdy v celém svém životě jsem nebyl tak šťastný. Když... přišel jsem sem na příkaz římské vlády, ale přesto jsem nikdy nebyl tak šťastný, jako právě teď, a nevím proč. Zdá se, jako kdyby tady nad tím malým městem, kde jsme se toulali, když jsme byli chlapci a děvčata, jako mladiství a ve školním věku, byla dnes večer nějaká posvátnost.”

Daleko na východě, mnoho stovek kilometrů odtamtud, už byli na cestě mudrci. Oni spatřili Jeho hvězdu a přicházeli, aby se poklonili Božímu malému dárkovému balíčku, který On posílal na svět. A jen krátce potom, a svět měl dostat svůj největší dar, jaký kdykoliv dostal, malinký zabalený balíček. Malinký... První malý vánoční balíček, který byl na celém světě zabalen, zabalil ho Bůh.

Chci teď přerušit svou myšlenku a říci toto: Byla v tom zabalena ta největší věc, která kdy do lidského těla byla zabalena. Sám Bůh zabalil do toho vánočního balíčku sám sebe a poslal ho na svět. Proč to odmítli? Proč to nedokázali vidět? Proč to zavrhli? Proč je to tak, že to nechtěli? Z toho stejného důvodu ho nechtějí dnes večer! On jim nebyl předán podle zvyku, na který byli zvyklí, jak se dárky předávají. To je ta příčina, že je odmítnut i dnes večer; protože není lidem podáván podle zvyku, jak byli zvyklí dary dostávat.

Ale Bůh balí svůj vlastní balíček! On má právo to udělat. On je tím, který ho dává. On má právo ho zabalit, jakýmkoliv způsobem chce. Nezáleží na tom, jak je to zabalené; On na to má právo, protože On je tím, který ten dárek dává.

Přečtěte si celý účet v... Boží vánoční dar.

I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.

Lukáš 2:7