Jahve Jireh-část 3.
<< předchozí
příští >>
Abraham musel být zkoušen.
William Branham.Přečtěte si celý účet v...
Jahve Jireh-část 3.Ale nyní budeme líčit Abrahamovo pozadí. Za prvé, Bůh se setkal s Abrahamem, bez stanovení podmínek, uzavřel s Abrahamem smlouvu. Bez čehokoliv, Abraham nemusel učinit nic, kromě toho, aby věřil Bohu. Smlouva byla čistě z milosti a nepodmíněná. Ne: „Budeš-li chtít”, Bůh řekl: „Já jsem učinil!” A nyní každý člověk...
Pamatujte, všechno símě Abrahamovo, které kdy přišlo k Bohu, přišlo právě touto cestou. Nemůžeš učinit vůbec nic! Nemůžeš se zachránit, stejně tak jako nejsi schopen vzít šněrovadlo do bot a skočit na měsíc. Nemůžeš se sám zachránit. Nikdo z lidí nikdy nehledal Boha, to Bůh hledá člověka. „Ne vy jste mne vyvolili,” řekl Ježíš, „ale já jsem vás vyvolil.”
----
Včera večer si jistě pamatujeme, že Abraham, že byla uzavřena smlouva s Abrahamem a jeho semenem po něm. Inu, bylo přirozené semeno Abrahama, které bylo přivedeno skutkem víry; ale to pravé semeno Abrahama byl Kristus, Bible... který byl tím královským semenem Abrahama. Všimněte si.Abraham, před zničením ohněm bylo onehdy učiněno pro Abrahama znamení, pro jeho vyvolenou skupinu. A tím znamením byl příchod Boha v lidské podobě, který se obrátil zády ke stanu, ve kterém byla Sára, a řekl Sáře, co mluvila ve stanu. A když přišel Ježíš, řekl, že to samé se stane na konci věků. Inu, to byl Abraham.
Potom jeho přirozené semeno, když přišel Mesiáš. A když Šimon přišel k Ježíši, On mu řekl, že se jmenuje Šimon, a že je syn Jonášův, prostě znal tajemství jeho srdce. Řekl Filipovi... nebo Natanaeli, kterého přivedl Filip: „Viděl jsem tě, jak jsi byl pod stromem.” Řekl rovněž ženě při studni: „Měla jsi pět mužů.” A ona řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.” Vidíte, konec toho přirozeného semene Abrahama obdrželo toto znamení. A bylo předpověděno samotným královským semenem, Kristem, že na konci svých dnů oni obdrží totéž. Doufám, že se nám toho dostalo.
On udělal změnu. Všimněte si, Bůh změnil Abrahamovo jméno. Raději to nechám být. Když se vrátím na evangelizační shromáždění, pak se k tomu dostaneme. On musel změnit jeho jméno, to pozemské, na jméno dané Bohem. Můžete říci: „Jaký význam má pro nás jméno, žádný.” Ó, bratře, kdybys jen věděl! Aj, některá z těch jmen, které máme! Nechci je jmenovat, neboť by to ranilo naše city. Ale Bůh má jména, která něco znamenají, která mění celou tu záležitost, Ó, namítnete, jaký nesmysl!
A co ku příkladu Jákob? Předtím, než se stal před Bohem knížetem, muselo být jeho jméno změněno z Jákoba na Izrael. Je to tak? Jistě. Pavel, Saul musel mít změněné jméno na Pavla. Ó, kolik bychom jich mohli zmínit a říci, že Bůh změnil jejich jména. Abram na Abrahama, Saraj na Sáru, změnil jejich jména. Ó, aj! Jaké požehnání, kdybych se dostal do nějaké malé církve s vyvolenou skupinou, a mohl o tom vyučovat, pozorovat ta haleluja znějící v jejich srdcích, když spatří, co koná Bůh.
Nu, včera večer jsem objasnil o tom co je „mezi čarou” a „potvrzení toho.” Chci se toho ještě jednou dotknout, dříve než se dostaneme k textu. Totiž, Bůh změnil Abrahama, vrásčitého starého muže, jeho a Sáru, zpět na mladý pár, změnil jejich tělesnou kondici, dříve než mohli obdržet zaslíbeného syna. Posledním znamením, které se jim dostalo, bylo projevení se Boha v těle, který mohl číst v srdci ženy za ním ve stanu. A ta následující věc, která se udála potom, byla proměna jejich těl. Inu, včera večer jsme už prodlili, a cítil jsem ohledně toho nějaké pochybnosti. Chtěl bych vám to nyní přiblížit.
Nu, důkazem toho bylo, že když se oni vydali na dlouhou cestu, byli naprosto proměněni. A Bible praví, že byli staří a sešlého věku. Abrahamovo tělo se rovnalo mrtvému tělu, a lůno Sáry bylo odumřelé. Souhlasí to? Víme, že byli odumřelí, ale Bůh je změnil. A nyní vám chci dokázat, že On to vskutku učinil. Za prvé, proč ten filištínský, ano, tuším, že to byl filištínský král, proč se zamiloval do Sáry, staré ženy? Ona byla hezká a pohledná.
Další důkaz. Když se měl narodit Izák, a Sára s Abrahamem už byli sešlí věkem, blízcí smrti, oni nadále žili a když se Izák ve čtyřiceti letech oženil, Sára zemřela. Abraham se oženil znovu, s Ceturou, a měl potom šest synů, tuším, že to souhlasí, kromě dcer. A před šedesáti léty se rovnal mrtvému! Cetura, Cetura. On se oženil s Ceturou, padesát nebo šedesát let potom, a měl šest synů kromě dcer; a před šedesáti lety se rovnal mrtvému. Haleluja! To je to! Zaslíbení Boží je pevné. Amen. Ó, mám to rád!
----
Tak je to! Když obdržíš zaslíbení a víš, že to je zaslíbení, drž se ho! Abraham musel být zkoušen. Drž se zaslíbení!
Inu, obdrželi tedy své poslední znamení. Jejich těla byla proměněna. A ihned potom malý Izák přišel na scénu, ten roztomilý židovský chlapec. Mohu si představit, jak byl po osmi dnech obřezán. Jak ta mladá, stoletá maminka... jak Abraham, ve stu letech, a ona v devadesáti, on stoletý, jak se museli cítit, jako ve dvaceti, plní radosti. A ten malý, roztomilý drobeček, jak on byl rozkošný!A víte, Bůh řekl: „A nyní, aby lidé v budoucí době věděli (semeno Abrahamovo), aby si tvoje semeno uvědomovalo, že dodržím své zaslíbení vůči každému člověku, který se chopí mého Slova, ač jej podrobím zkoušce.”
Když tomu mladému chlapci bylo asi čtrnáct let, mohu si představit jeho husté vlasy a hezké oči. Ó, jak šťastní byli otec a matka! Víte, jak se cítí rodiče, když mají dítě, jedno dítě. A potom Bůh řekl Abrahamovi... inu, on by to neřekl Sáře, neboť Sára byla tou křehčejší nádobou. A tak řekl: „Abrahame, chci, abys vzal toho malého chlapce, kterého jsem ti dal, toho, skrze kterého tě hodlám učinit otcem mnoha národů, a chci, abys jej vzal tam na jistou horu, kterou ti ukáži dnes večer ve vidění, a tam jej zabiješ.” Zničit tu jedinou naději, která jej mohla učinit otcem národů, pro Boha, který dodrží své Slovo, Bůh řekl: „Učiním tě otcem národů.” Očekával po všechna ta léta, dokud mu nebylo sto let, sto čtrnáct let. „A nyní zde je ten malý chlapec, ten jediný důkaz, který máš, na kterého se vztahuje, že dodržím své Slovo, jdi nyní a znič jej. Stejně tě učiním, skrze to dítě otcem národů.”----
Bůh tedy řekl: „Vezmi toho chlapce na vrcholek hory.”
Nyní vás jistě zajímá, zda Abraham byl mladý nebo ne? On šel na třídenní cestu se svým dítětem, s dřívím, se svými služebníky a osly. A každý muž, každý obyčejný člověk... Dohlížel jsem kdysi na linku vysokého napětí, chodil jsem, tehdy, když jsem byl revírníkem, a byl jsem s to projít lehce i třicet mil denně. Měli jsme benzínová chodidla, tak jsme tomu říkali. Ale tito lidé, jejich jediný transport byl po nohách, nebo jízda na oslu. A zde byli právě na tom malém těžkopádném oslu, jsme schopni jej předběhnout. A tak je zde, na třídenní cestě, a potom pozdvihl svůj zrak a spatřil zpovzdálí tuto horu. Musel se nacházet nějakých sto mil od civilizace, hluboko v poušti. Poslyšte nyní a všimněte si.Potom vzal dříví a vložil na záda Izákovi, kříž, Syn Boží mnoho let potom. Jako Izák nesl na horu dříví, na kterém měl být položen jakožto oběť. Předobraz.
Jestliže to Bůh už předem znázornil do puntíku, Lotova žena, neobracej se dozadu a nehleď na věci tohoto světa. Všechny tyto typy a stíny jsou perfektní, viďte. Vzpomeňte na Evu. Vzpomeňte Lotovu ženu. Vzpomeňte samotného Lota, vy muži. Vzpomeňte, Adam to dal své ženě, stejně tak Lot. Buďte opatrní. Říkám vám tyto věci jako váš bratr. Je později než si myslíte.Všimněte si, jak ten malý Izák stoupá na horu. Začal být nedůvěřivý. Rozhlížel se kolem sebe a řekl: „Můj otče.”
A on řekl: „Zde jsem, můj synu.” On řekl: „Zde je dříví. A zde je všechno ostatní, oheň. Ale kde je beránek k zápalné oběti?”
Poslyšte toho starého otce, aniž by se zachvěl vzrušením v hlase, řekl: „Můj synu, Bůh si opatří oběť pro sebe.” Jeho jediný syn jde na zabití [porážku], a přece to staré věrné srdce si uvědomuje, že Bůh nemůže lhát.
Semeno Abrahamovo jedná dnes přesně tak! „Jak je to možné, bratře Branhame?” Bůh si to opatří. „Jak to učiní?” Nevím. Ale On je Jahve Jireh.Vyšli na vrcholek hory, přivalil kameny. Na kameny vložil dříví a zapálil oheň. Řekl: „Izáku, můj synu, obrať se.” Sejmul pouta ze svých beder a svázal mu ruce a nohy. Izák, poslušný, jako Kristus, až na smrt. Položil ho na ten blok. Sáhl do pochvy a vytáhl svůj veliký nůž, několikrát jej obtáhl, a pohleděl k nebi.
„O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal, byl naprosto přesvědčen o tom, že jestliže to řekl Bůh, aby tak učinil, On může jej vzbudit z mrtvých.” Takový je Abraham, takové je jeho semeno po něm. Jestliže takové bylo jeho přirozené semeno, copak bude s tím královským semenem. Nezakolísal! Co Bůh řekl, Bůh vykoná. On to věděl, byl o tom přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, je to mocen vykonat.
Obtáhl nůž, drobné oči malého Izáka pozorovaly to dlouhé ostří, jak pobíhá po kameni. Stáhl svou ruku zpět, odhrnul kadeře vlasů z jeho obličeje, prohnul jeho bradu dozadu, narovnal se, slzy mu takto kanuly po tvářích. Věděl přece, že o zaslíbení Božím nepochyboval! Pozdvihl tedy ruku a chtěl pohroužit dýku do hrdla svého syna. A když to učinil, zavolal na něj hlas Boží a zadržel jeho ruku, řka: „Abrahame, Abrahame! Nevztahuj ruky své! Neboť jsem již poznal, že mne miluješ.” Co On vlastně učinil? Vydal svědectví semeni Abrahamovu po něm. „Nevztahuj ruky své na dítě! Neboť jsem již poznal, že mne miluješ.”
A asi ve stejnou dobu Abraham za sebou něco uslyšel. Rozhlédl se kolem sebe, a hle, byl tam beránek, (to je ovečka mužského pohlaví) zachycen za rohy v trní a křoví. A Abraham přišel a chopil toho beránka a zabil ho místo svého syna.
Odkud se vzal tento beránek? Nacházeli se přece stovky mil od civilizace. Jakže, šelmy by jej už dávno na tomto místě roztrhaly. Samozřejmě, vždyť to je domácí zvíře. Odkud se tedy vzal? A navíc se nacházel na vrcholku hory, kde není ani tráva ani voda. A Abraham posbíral kolem dokola kamení, tam kde leželo, aby vzdělal oltář. Odkud se to vzalo? To nebylo vidění, to přece krvácelo. Vidění nemůže krvácet. Haleluja! Jahve Jireh si opatřil oběť pro sebe!
Když se vezme Boha za slovo On je mocen si opatřit cokoliv. Bůh, Jahve Jireh je i dnes večer nadále Jehovou Jireh! On si oběť již opatřil. On si opatřil církev. On si opatřil posla, Ducha svatého. On je nyní přítomen, Jahve Jireh! Pán si opatřil sám Bibli, Ducha, církev, poselství, posla. A nyní přišla hodina pro církev, aby ona byla vytržena a vzata domů. Jahve Jireh si opatří prostředky, jak vzít církev z tohoto světa, a přeměnit ta naše vetchá těla, a vzít je do slávy. Jahve Jireh! Jak se může něco takového přihodit v této moderní době, ve které žijeme?
Přečtěte si celý účet v...
Jahve Jireh-část 3.
Manželství a rozvod.
